Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Dobrý den,mám dotaz k užívání hmotných věcí a vztahu k nim. Každá běžná rodina vlastní spoustu majetku, věcí běžného užívání od potravin až po automobil a rodinný dům. Jak si má cenit tyto věci a jak vy osobně se cítíte a jak se vypořádáte s tím, když vám něco někdo ukradne, něco rozbijete (porcelán od pradědečka), zničíte. Mávnete nad tím rukou nebo pláčete a nadáváte a nemůžete se se škodou několik let smířit a obviňujete druhé(„kdybys dávala pozor, tak ten ubrus, který jsem dostal od mé zemřelé matky, by neměl fleky od vína“ apod). Je dobrý přístup nevážit si věcí a tak na nich nelpět, když něco se už prakticky neužívá, tak to vyhodit do popelnice (staré oblečení apod.)? Děkuji.
Odpověď:
Takový postoj je dvojznačný, jak už to naznačuje sama otázka. Otázka také uvádí už znaky krajností, které jistě nejsou žádoucí [Mávnete nad tím rukou, nebo pláčete a nadáváte a nemůžete se se škodou několik let smířit a obviňujete druhé („kdybys dávala pozor, tak ten ubrus, který jsem dostal od mé zemřelé matky, by neměl fleky od vína“ apod.)].
Jsou věci, které nám připomínají nějakou důležitou osobu (osoby), událost nebo hodnotu. Někdy se takovým věcem říká „rodinné stříbro“. Je to něco, co se uchovává, protože tak tím chceme uchovávat určité dobro, které se událo v minulosti. Takový vztah je známkou úcty k tradici, Božím darům, hodnotám, k vlastnímu rodu. Mohlo by být znakem určité hrubosti vůči těmto hodnotám, kdyby tyto věci člověk nemilosrdně hodil do popelnice. Na druhou stranu mít plné skříně těchto věcí, které jinak nemají žádnou současnou užitnou hodnotu, to může znamenat přílišné zakotvení v minulosti a tím nedostatek energie pro žití přítomnosti. Pak je záhodno toto množství věcí z minulosti citlivě revidovat. Nemělo by se to dělat v afektu, ale v klidu a kreativním způsobem. Některé věci se totiž mohou hodit někomu z rodiny nebo přátelům, něco jde dát do charity atd.
Faktem zůstává, že v rodině u jednotlivých členů může být různě chápano to, co považujeme za „rodinné stříbro“, tedy věci, které s úctou uchováváme. Je úkolem rodiny najít v této věci tvořivý a zdravý kompromis a nikomu při tom neublížit, protože jde často o citlivé záležitosti.
Dobrý den,mám dotaz k užívání hmotných věcí a vztahu k nim. Každá běžná rodina vlastní spoustu majetku, věcí běžného užívání od potravin až po automobil a rodinný dům. Jak si má cenit tyto věci a jak vy osobně se cítíte a jak se vypořádáte s tím, když vám něco někdo ukradne, něco rozbijete (porcelán od pradědečka), zničíte. Mávnete nad tím rukou nebo pláčete a nadáváte a nemůžete se se škodou několik let smířit a obviňujete druhé(„kdybys dávala pozor, tak ten ubrus, který jsem dostal od mé zemřelé matky, by neměl fleky od vína“ apod). Je dobrý přístup nevážit si věcí a tak na nich nelpět, když něco se už prakticky neužívá, tak to vyhodit do popelnice (staré oblečení apod.)? Děkuji.
Odpověď:
Takový postoj je dvojznačný, jak už to naznačuje sama otázka. Otázka také uvádí už znaky krajností, které jistě nejsou žádoucí [Mávnete nad tím rukou, nebo pláčete a nadáváte a nemůžete se se škodou několik let smířit a obviňujete druhé („kdybys dávala pozor, tak ten ubrus, který jsem dostal od mé zemřelé matky, by neměl fleky od vína“ apod.)].
Jsou věci, které nám připomínají nějakou důležitou osobu (osoby), událost nebo hodnotu. Někdy se takovým věcem říká „rodinné stříbro“. Je to něco, co se uchovává, protože tak tím chceme uchovávat určité dobro, které se událo v minulosti. Takový vztah je známkou úcty k tradici, Božím darům, hodnotám, k vlastnímu rodu. Mohlo by být znakem určité hrubosti vůči těmto hodnotám, kdyby tyto věci člověk nemilosrdně hodil do popelnice. Na druhou stranu mít plné skříně těchto věcí, které jinak nemají žádnou současnou užitnou hodnotu, to může znamenat přílišné zakotvení v minulosti a tím nedostatek energie pro žití přítomnosti. Pak je záhodno toto množství věcí z minulosti citlivě revidovat. Nemělo by se to dělat v afektu, ale v klidu a kreativním způsobem. Některé věci se totiž mohou hodit někomu z rodiny nebo přátelům, něco jde dát do charity atd.
Faktem zůstává, že v rodině u jednotlivých členů může být různě chápano to, co považujeme za „rodinné stříbro“, tedy věci, které s úctou uchováváme. Je úkolem rodiny najít v této věci tvořivý a zdravý kompromis a nikomu při tom neublížit, protože jde často o citlivé záležitosti.
