Otázka:
Přeji krásný den, ráda bych se zeptala, jak můžeme chápat božskou spravedlnost. Většinou platí - čím větší darebák, tím větší má štěstí a naopak. Jemnější a citlivější lidé jako by přitahovali neštěstí a nemoci. Podle úsloví „koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje“. Zdá se mi, že tento jev odporuje spravedlnosti.

Odpověď:
Je pravda, že se používá toto staré křesťanské úsloví, ovšem spíš pro potěchu zoufajících. V duchu „když je mi zle, mám ještě Boží lásku“.
Proč by se dobrý Bůh k dobrým choval špatně a - v této nepřímé úměře - ke špatným dobře? A ďábel by se choval špatně k dobrým a dobře ke špatným. Pak bychom to slízli z obou stran…

Když jsme dnes u těch přísloví: já většinou, když mi někdo pomůže, děkuji: „Pán Bůh zaplať.“ Oba víme, že Bůh ho v nebi odmění za dobro lépe než já svou vděčností a protislužbou. Ale ne vždy přijde pomoc od člověka, který se snaží dostat do nebe. Lidé nejsou černobílí, jsou částečně dobří a částečně špatní. Jistě může nastat případ člověka, který udělal během života nějaký dobrý skutek a přitom je takový, inu „zločinec“. Pak je otázkou spravedlnosti, aby mu Bůh jeho dobro odplatil stonásobně na zemi, když ho ostatním odmění stonásobně v nebi.

Utrpení spravedlivých pramení z pokušitelových úskoků. A nikdo nebývá s Bohem spojen tak dokonale, aby měl ve všem jistou oporu; to naše vazby na zlo brání účinné Boží pomoci.

Takže: od Boha pochází dobro ke všem, od ďábla pochází zlo ke všem - a v našem životě se dobro i zlo projevuje podle toho, jak jsme spojeni s dobrem.