Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Dobrý den. Jednou jsem šel po ulici a uviděl jednoho známého, ale nebyl jsem
si jistý jestli to je on, protože jsem ho neznal dobře.
Šel jsem tedy za tím člověkem a měli jsem tenhle rozhovor:
Čau Honzo, řekl jsem.
Ten se na mě podíval jako na nějakého cvoka.
No, jsi Honza?Z koleji?, přitom jsem už pochyboval.
A pak řekl.Jsi Křesťan?
Já mu řekl, že ne /Tehdy jsem se otázkami Boha vůbec nezabýval/.
Tak to těžko!odpověděl.
Jeho reakce mi připadala tak opovrživá.Na dost dlouho mě to
přimrazilo.Pak jsem odešel a litoval ho.
Je to fanatismus?Nechci ale soudit.
Můžu se pokládat za křesťana i když nejsem pokřťen?
Jsem z ateisticeké rodiny.K Bohu mě nedovedl nikdo, ale On přišel ke mě sám.Je to už skoro rok a už jsem pocítil velké změny ve svém životě, poté co jsem se Mu otevřel.
Nějakou dobu má zájem dostat se do nějaká křesť. komunity věřících, ale nevím jak na to.
Ale kde jít?
Mám z toho trochu obavy, jít za neznámým knězem a říct mu to.Přes internet je to něco jiného.
Ještě jedna otázka.Musejí o křtu vědět rodiče?Bojím se jejich údivu popřípadě výsměchu.Je mi 21 :).
Děkuji předem za odpověd i za odpovědi jiným, které mi dost pomáhají.
Odpověď:
Popisujete velmi zvláštní zkušenost, s kterou jsem se zatím nesetkal. Popravdě řečeno vždy jsem měl spíše pocit, že ten přezíravý postoj bývá (nebo býval) právě vůči křesťanům. Ale díky za Vaše svědectví. Je pravda, že postoj nás křesťanů může někoho odradit. Jsme prostě všichni lidé a máme své chyby - bohužel. Z popisované situace je těžko soudit, k jakým "křesťanům" dotyčný patří. Neklasifikoval bych to zrovna jako fanatizmus, spíše jako pýchu. Přezíravý postoj typu "já jsem křesťan a ty jen ubohý ateista" rozhodně není křesťankým chováním.
Píšete, že toužíte se setkat s křesťankým společenstvím. Máte obrovské možnosti. Rozhodně se nemusíte ničeho obávat. Soudím, že jste student: prakticky na každé univerzitě existují křesťanská společenství. Mohu Vám nabídnout zkontaktování na kněze v konkrétních městech. Skutečně to není žádný problém, spíše naopak. Co se týče Brna - u každé mé odpovědi je můj mail, není problém napsat. Určitě se domluvíme... :-)
Křesťanem se člověk stává přijetím křtu, doba přípravy na křest se označuje jako katechumenát a během ní (1-2 roky) je dotyčný seznamován s Biblí a křesťankým životem. Pak teprve žadatel přijímá křest. Samozřejmě, že v případě dospělého není nutný souhlas rodičů.
Velmi se mi líbilo Vaře vyjádření: "Bůh si mě našel..." To je věčná pravda. Celá Bible je o tom, jak Bůh člověka hledá a pečuje o něj, a tak to platí stále. Křesťanství není o tom, že člověk slouží Bohu, ale že přijme Boží spolupráci ve vlastním životě.
Dobrý den. Jednou jsem šel po ulici a uviděl jednoho známého, ale nebyl jsem
si jistý jestli to je on, protože jsem ho neznal dobře.
Šel jsem tedy za tím člověkem a měli jsem tenhle rozhovor:
Čau Honzo, řekl jsem.
Ten se na mě podíval jako na nějakého cvoka.
No, jsi Honza?Z koleji?, přitom jsem už pochyboval.
A pak řekl.Jsi Křesťan?
Já mu řekl, že ne /Tehdy jsem se otázkami Boha vůbec nezabýval/.
Tak to těžko!odpověděl.
Jeho reakce mi připadala tak opovrživá.Na dost dlouho mě to
přimrazilo.Pak jsem odešel a litoval ho.
Je to fanatismus?Nechci ale soudit.
Můžu se pokládat za křesťana i když nejsem pokřťen?
Jsem z ateisticeké rodiny.K Bohu mě nedovedl nikdo, ale On přišel ke mě sám.Je to už skoro rok a už jsem pocítil velké změny ve svém životě, poté co jsem se Mu otevřel.
Nějakou dobu má zájem dostat se do nějaká křesť. komunity věřících, ale nevím jak na to.
Ale kde jít?
Mám z toho trochu obavy, jít za neznámým knězem a říct mu to.Přes internet je to něco jiného.
Ještě jedna otázka.Musejí o křtu vědět rodiče?Bojím se jejich údivu popřípadě výsměchu.Je mi 21 :).
Děkuji předem za odpověd i za odpovědi jiným, které mi dost pomáhají.
Odpověď:
Popisujete velmi zvláštní zkušenost, s kterou jsem se zatím nesetkal. Popravdě řečeno vždy jsem měl spíše pocit, že ten přezíravý postoj bývá (nebo býval) právě vůči křesťanům. Ale díky za Vaše svědectví. Je pravda, že postoj nás křesťanů může někoho odradit. Jsme prostě všichni lidé a máme své chyby - bohužel. Z popisované situace je těžko soudit, k jakým "křesťanům" dotyčný patří. Neklasifikoval bych to zrovna jako fanatizmus, spíše jako pýchu. Přezíravý postoj typu "já jsem křesťan a ty jen ubohý ateista" rozhodně není křesťankým chováním.
Píšete, že toužíte se setkat s křesťankým společenstvím. Máte obrovské možnosti. Rozhodně se nemusíte ničeho obávat. Soudím, že jste student: prakticky na každé univerzitě existují křesťanská společenství. Mohu Vám nabídnout zkontaktování na kněze v konkrétních městech. Skutečně to není žádný problém, spíše naopak. Co se týče Brna - u každé mé odpovědi je můj mail, není problém napsat. Určitě se domluvíme... :-)
Křesťanem se člověk stává přijetím křtu, doba přípravy na křest se označuje jako katechumenát a během ní (1-2 roky) je dotyčný seznamován s Biblí a křesťankým životem. Pak teprve žadatel přijímá křest. Samozřejmě, že v případě dospělého není nutný souhlas rodičů.
Velmi se mi líbilo Vaře vyjádření: "Bůh si mě našel..." To je věčná pravda. Celá Bible je o tom, jak Bůh člověka hledá a pečuje o něj, a tak to platí stále. Křesťanství není o tom, že člověk slouží Bohu, ale že přijme Boží spolupráci ve vlastním životě.
