Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Dobrý den! Ráda bych se zeptala, zda je při mši svaté zakázáno při přinášení obětních darů a před evangeliem zpívat mariánské písně. Existuje na to nějaký předpis, anebo je to čistě na varhaníkovi či schole? Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Základní princip je jasný: vhodná píseň ve vhodný okamžik. Potíž je trochu v tom, že každý pokládá za vhodné něco jiného.
Bohoslužebný zpěv má odpovídat okamžiku, ve kterém je zařazován. Úvodní zpěv uvádí do slavení liturgie, zpěv před evangeliem nás připravuje na slyšení radostné zvěsti, zpěv k obětnímu průvodu vyjadřuje náš vnitřní postoj připojení se k Ježíšově oběti, při svatém přijímání opěvujeme Ježíšovu lásku a vydanost v eucharistii, po svatém přijímání je namístě děkovat za přijaté dary, na závěr se hodí prosba o požehnání a pomoc v životě.
Při výběru písní je třeba se řídit liturgickým citem, aby píseň napomáhala správnému prožívání mše svaté a nerozbíjela kompaktnost celé bohoslužby.
Pokud se použije kancionálu, je u každé písně uvedeno, kdy je vhodné ji zpívat. Hned vedle čísla písně je i jednoduchá zkratka, vyjadřující nejvhodnější použití písně. Velké M napovídá, že se jedná o mešní píseň, která má u jednotlivých slok dokonce předepsáno, kdy se mají zařadit. Např. známá píseň 512 - Bože, před tvou velebností - má dvě sloky pro vstup, po jedné sloce před evangeliem a při obětním průvodu, dvě sloky k přijímání a jednu na závěr.
Někdy velké písmeno M doprovázejí ještě malá čísílka. Ta vyjadřují jednotlivé části mše svaté, kdy je vhodné tuto píseň zpívat. Třeba píseň číslo 721 má vedle písmene M v dolním indexu malou čtyřku, která napovídá, že je to píseň zvlášť vhodná ke svatému přijímání. Podrobněji je to celé vysvětleno na konci kancionálu.
Mariánské písně mají svoje místo v liturgii zvláště při mariánských slavnostech, svátcích, památkách, poutích nebo třeba v měsících květnu a říjnu. U většiny z nich se ale počítá s tím, že jejich zpěv se přeruší při svatém přijímání, kdy je nutné použít píseň k Pánu Ježíši (čísla 701 a dál). Velmi rozšířeným zvykem je zpívat písně k Panně Marii na závěr bohoslužby.
Tento princip vhodného výběru písně se použije také při zpěvu jiných než kancionálových písní (rytmické s kytarou, vážná hudba).
Nejčastěji opravdu záleží na varhaníkovi nebo schole, co se bude zpívat. Ti by ale měli při svém výběru zohlednit jednak přání celebrujícího kněze, dále také formulář mše (liturgická doba, slavnost, památka světce apod.) a samozřejmě obecná pravidla o vhodnosti jednotlivé písně.
Dobrý den! Ráda bych se zeptala, zda je při mši svaté zakázáno při přinášení obětních darů a před evangeliem zpívat mariánské písně. Existuje na to nějaký předpis, anebo je to čistě na varhaníkovi či schole? Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Základní princip je jasný: vhodná píseň ve vhodný okamžik. Potíž je trochu v tom, že každý pokládá za vhodné něco jiného.
Bohoslužebný zpěv má odpovídat okamžiku, ve kterém je zařazován. Úvodní zpěv uvádí do slavení liturgie, zpěv před evangeliem nás připravuje na slyšení radostné zvěsti, zpěv k obětnímu průvodu vyjadřuje náš vnitřní postoj připojení se k Ježíšově oběti, při svatém přijímání opěvujeme Ježíšovu lásku a vydanost v eucharistii, po svatém přijímání je namístě děkovat za přijaté dary, na závěr se hodí prosba o požehnání a pomoc v životě.
Při výběru písní je třeba se řídit liturgickým citem, aby píseň napomáhala správnému prožívání mše svaté a nerozbíjela kompaktnost celé bohoslužby.
Pokud se použije kancionálu, je u každé písně uvedeno, kdy je vhodné ji zpívat. Hned vedle čísla písně je i jednoduchá zkratka, vyjadřující nejvhodnější použití písně. Velké M napovídá, že se jedná o mešní píseň, která má u jednotlivých slok dokonce předepsáno, kdy se mají zařadit. Např. známá píseň 512 - Bože, před tvou velebností - má dvě sloky pro vstup, po jedné sloce před evangeliem a při obětním průvodu, dvě sloky k přijímání a jednu na závěr.
Někdy velké písmeno M doprovázejí ještě malá čísílka. Ta vyjadřují jednotlivé části mše svaté, kdy je vhodné tuto píseň zpívat. Třeba píseň číslo 721 má vedle písmene M v dolním indexu malou čtyřku, která napovídá, že je to píseň zvlášť vhodná ke svatému přijímání. Podrobněji je to celé vysvětleno na konci kancionálu.
Mariánské písně mají svoje místo v liturgii zvláště při mariánských slavnostech, svátcích, památkách, poutích nebo třeba v měsících květnu a říjnu. U většiny z nich se ale počítá s tím, že jejich zpěv se přeruší při svatém přijímání, kdy je nutné použít píseň k Pánu Ježíši (čísla 701 a dál). Velmi rozšířeným zvykem je zpívat písně k Panně Marii na závěr bohoslužby.
Tento princip vhodného výběru písně se použije také při zpěvu jiných než kancionálových písní (rytmické s kytarou, vážná hudba).
Nejčastěji opravdu záleží na varhaníkovi nebo schole, co se bude zpívat. Ti by ale měli při svém výběru zohlednit jednak přání celebrujícího kněze, dále také formulář mše (liturgická doba, slavnost, památka světce apod.) a samozřejmě obecná pravidla o vhodnosti jednotlivé písně.
