Otázka:
Ti, kteří jeli za papežem do Austrálie byli zajisté movitější - boháči. Běžný člověk si to dovolit nemůže. Kristus říká, spíš projde velbloud uchem jehly, než boháč co království nebeského. Z toho logicky vyplývá, že do Austrálie se sjeli ti, kteří do království Božího nevejdou. Takže, proč takový mediální humbuk (Velehrad apod.) kolem zavržených?
To jsem moc zvědavý, jak mi tyhlety papežovy triufální výlety zodpovíte. Asi nijak, ono se lepší odpovídá na otázku, kdy a kolikrát mají ministranti při mši zvonit. Že.

Odpověď:
Jste na omylu, tvrdíte-li, že ti, kdo jeli na Světové dny mládeže v Austrálii, byli boháči. Už Vaše ztotožnění solventních lidí s boháči se neslučuje s mým chápáním českého jazyka a logiky. Ovšem proti Vašemu tvrzení hovoří i holá fakta.
Účastníci tohoto setkání nepatří mezi „boháče“. Převážnou většinu z nich tvoří studenti.
Někteří z nich si na cestu do Austrálie našetřili postupně; vzhledem k tomu, že místo konání – australské Sydney – bylo oznámeno v létě roku 2005, měli na to tři roky. A skutečně se našla řada lidí, kteří si před třemi lety našli brigády či zaměstnání při studiu a nebylo pro ně problémem ušetřit tisíc korun měsíčně, což je při hodině práce denně přibližně 50 Kč na hodinu.
Jiným na tuto cestu přispěli jejich blízcí, rodiče, prarodiče, dostali příspěvek kupříkladu jako dárek k narozeninám, Vánocům apod.
Další byli vysláni jako zástupci větších společenství, děkanátů, vikariátů, diecézí, komunit apod. Tato společenství se dobrovolně skládala po malých částkách, aby někdo z jejich středu mohl reprezentovat své společenství na Světových dnech mládeže.
Jiní, kteří už pracují, si na cestu do Austrálie ušetřili ze svého platu; mezi ně patřím i já, který jsem si cestu do Sydney financoval sám a podařilo se mi na ni ušetřit, ačkoli mě stála několik měsíčních výplat. Sám jsem hovořil s účastnicí, která si na cestu vydělala tak, že po státnicích odjela na půl roku pracovat do Irska a podařilo se jí tak cestu uhradit vzdor sílící koruně.

Dovolte mi závěrem několik otázek:
Kde berete jistotu, že ti, kdo mají majetek, jsou proto automaticky zavrženi?
A kde berete tu odvahu rozhodovat o tom, kdo bude zavržen? Dosud jsem žil v přesvědčení, že poslední slovo má pouze Všemohoucí Bůh.
Je pěkné, že znáte Písmo, ale bylo by dobře, kdybyste své znalosti neomezoval jen na verše o velbloudovi a uchu jehly. Přečtěte si například slova Krista Pána ze začátku Skutků apoštolů o tom, jak budou apoštolové jeho svědky „až na konec země“ (Sk 1,8). Můžete pak při četbě rozjímat, kdo apoštolům platil cestovní výlohy.

Nevěřím tomu, ale pokud byste náhodou měl pravdu a já bych našel na konci svého pozemského života nebeskou bránu zavřenou a nedostupnou, jsem si jist, že se před ní setkám se svatým Pavlem, který napsal: „Dovedu žít v odříkání a dovedu žít v hojnosti.“ (Flp 4,12) A při té příležitosti se ho zeptám, jak mi zodpoví svoje triumfální výlety po Středomoří (kromě posledního, kdy cestoval na státní útraty) a proč kolem toho dělal evangelista Lukáš takový mediální humbuk (dnes mu říkáme Skutky apoštolů). Jsem si jist, že to nebude špatná společnost.

Přímo z australského Sydney odpovídá