Otázka:
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli je "přípustné", aby se lidé, kteří spolu chodí, líbali. Děkuji moc za odpověď

Odpověď:
Myslím že ano :-)

Jenom na všechny něžnosti nespěchejte, protože něco by vážně mělo přijít až po svatbě a je dobré během celého toho "chození" mít nějaký prostor, kam nechat růst i projevy vaší lásky.

I samotné líbání může postupně růst a vy v něm můžete krůček za krůčkem něco přidávat. Důležité je také, jestli se na to oba cítíte... je moc potřeba přizpůsobit se tomu "pomalejšímu", který potřebuje víc důvěry, více času... Pokud mezi dvěma, kteří se mají rádi, je veliký rozdíl v tom, jak by svoje "chození" chtěli prožívat, je pak zvlášť nutné, dělat opravdu maličké krůčky, aby si tak ten "pomalejší" mohl pomalu zvykat a vnímat ten "krůček za krůčkem" jako projev lásky.

Jestli je to tvůj první kluk, budete se muset možná oba trošku učit, hledat společnou cestu, kompromisy... Učit se dívat na sebe navzájem, na vaše touhy, ale i na vaše strachy očima lásky. Nevidět v tom, co druhý dělá, chce nebo nechce, projev nelásky, ale projev lásky... jenom pak se dají hledat kompromisy, protože láska je to, co spojuje výchozí bod, o který se dá vždy opřít, věřit mu... A na tomto společném základě se rozhodují konkrétní formy projevu vaší lásky.

Vyjádřením lásky chci především tomu druhému udělat radost, projev lásky je znamením toho, že tomu druhému dávám sám sebe, že miluji a chci dobro toho druhého.

To nutně znamená, že nemůžu vyjadřovat lásku způsobem, na který ten druhý není připravený, způsobem který by zatím nedokázal vnímat jako znamení lásky. Nemůžu vyjadřovat lásku stylem, který by narážel na svědomí toho druhého a působil zmatek nebo bolest v srdci.

Stejně tak ale může působit i absence něžností na toho druhého, protože se může zdát, že když chybí projevy lásky, chybí i láska. Často nestačí o lásce mluvit.
Otevírá se tak poměrně široký prostor toho, co už není čistě kamarádské gesto, ale zároveň není vyhrazené pro manželství. Neobjevit všechno hned vám pomůže v běhu na dlouhou trať.

"Ovocem Ducha svatého je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání..."
"Výsledkem sobeckého života je necudnost, nečistota, bezuzdnost, hádky, žárlivost, vášeň, rozkoly, závist, opilství, nestřídmost atd."

Strom poznáš po ovoci. Nesuď ale strom toho druhého. Vaše láska (protože Bůh je láska a kdokoli miluje, zná Boha) by měla ve vás budit ovoce Ducha svatého. Vaše projevy lásky by měly probouzet ještě větší lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrotu, věrnost, tichost, sebeovládání...

Necudnost a nečistota se v lásce těžko posuzují, protože je to právě láska, která tvoří rozdíl. Co mimo lásku je necudné a nečisté, v lásce se může stát jejím projevem (samozřejmě všechno má svůj čas a na něco je čas až po svatbě). Je to láska, která učí vidět tyto projevy něžnosti jinak, v jiném světle, činí je krásnými... V každém případě by ale vaše projevy něžnosti neměly probouzet bezuzdnost, nepokoj, hádky, žárlivost, rozkoly,...

Umění trpělivosti a čekání je projevem lásky, stejně jako touha nechat se vést tím druhým, učit se vzájemně si důvěřovat a společně spolu pomalu objevovat svět lásky.