Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Jsem rozvedená a měla jsem svatbu v kostele. Chci se zeptat, jestli mohu přistoupit ke sv. zpovědi a dostanu rozhřešení nebo mě až do smrti Bůh neodpustí. Při každé mši cítím lítost, že nemůžu přistoupit ke sv. přijímání jako ostatní. Nyní žiji se svým přítelem. Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Toto je dosti citlivá záležitost. Domnívám se, že problém není v tom, že by Bůh nechtěl odpustit, ale v tom, že my lidé o odpuštění ve skutečností moc nestojíme. Pokusím se to nastínit v několika bodech:
1. Platně uzavřené církevní manželství je nerozlučné a trvá až do smrti jednoho z partnerů.
2. Snoubenci si při obřadu slibují lásku, úctu, věrnost a společné setrvání v dobrém i zlém až do smrti. Tento slib dělají před Bohem a ten ho bere vážně.
3. Civilní rozvod nemá vliv na platnost církevního manželství. I po rozvodu je každý z partnerů vázán manželským slibem vůči svému bývalém partnerovi.
4. Pokud rozvedený uzavře nové civilní manželství, pak se dopouští vůči dřívějšímu partnerovi, ke kterému je vázán platným slibem, cizoložství.
5. Pro udělení svátosti smíření je kromě vyznání hříchů nutná lítost nad všemi hříchy a opravdová snaha o napravení života. Bez splnění těchto podmínek nelze udělit kajícníkovi rozhřešení. Pokud tedy kajícník dále setrvává v nelegitimním svazku, naplňuje skutkovou podstatu konkubinátu - permanentního cizoložství.
To je několik teoretických bodů. Praktické důsledky jsou následující:
1. Můžete zvážit možnost přezkoumání platnosti předešlého manželství, zda už v době sňatku neexistovala nějaká překážka, která by činila manželství neplatným. Kompetentní institucí v tomto oboru je diecézní soud.
2. Vést dále život odpovídající stavu: rozvedený člověk by měl zůstat sám. Pak zde není překážka k přijímaní svátostí.
3. Pokud rozvedený uzavře civilní manželství a zároveň touží po svátostech, žádá diecézního biskupa o povolení k přijímání svátostí. Toto je uděleno jen na základě prohlášení manželů, že spolu budou žít jako bratr a sestra.
Pokud z různých důvodů nejste momentálně schopná splnit podmínky pro přijímání svátostí (třeba proto, že nedokážete žít sama), neznamená to, že by se Bůh od Vás odvrátil nebo Vás "odepsal". To rozhodně ne! Setkání s Kristem prostřednictvím svátostí je jednou z Jeho přítomností mezi námi. Stejně tak je Ježíš přítomen např. v Božím slově nebo ve společenství křesťanů sjednocených k modlitbě. Váš stav se podobá čekání Izraelitů na Mesiáše, takový delší soukromý Advent.
Navrhoval bych, abyste probrala svou situaci konkrétně s duchovním správcem. Určitě řešení najdete. Já Vám bohužel nemohu než napsat principy, které se pak aplikují praticky na danou situaci, a tu neznám.
Jsem rozvedená a měla jsem svatbu v kostele. Chci se zeptat, jestli mohu přistoupit ke sv. zpovědi a dostanu rozhřešení nebo mě až do smrti Bůh neodpustí. Při každé mši cítím lítost, že nemůžu přistoupit ke sv. přijímání jako ostatní. Nyní žiji se svým přítelem. Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Toto je dosti citlivá záležitost. Domnívám se, že problém není v tom, že by Bůh nechtěl odpustit, ale v tom, že my lidé o odpuštění ve skutečností moc nestojíme. Pokusím se to nastínit v několika bodech:
1. Platně uzavřené církevní manželství je nerozlučné a trvá až do smrti jednoho z partnerů.
2. Snoubenci si při obřadu slibují lásku, úctu, věrnost a společné setrvání v dobrém i zlém až do smrti. Tento slib dělají před Bohem a ten ho bere vážně.
3. Civilní rozvod nemá vliv na platnost církevního manželství. I po rozvodu je každý z partnerů vázán manželským slibem vůči svému bývalém partnerovi.
4. Pokud rozvedený uzavře nové civilní manželství, pak se dopouští vůči dřívějšímu partnerovi, ke kterému je vázán platným slibem, cizoložství.
5. Pro udělení svátosti smíření je kromě vyznání hříchů nutná lítost nad všemi hříchy a opravdová snaha o napravení života. Bez splnění těchto podmínek nelze udělit kajícníkovi rozhřešení. Pokud tedy kajícník dále setrvává v nelegitimním svazku, naplňuje skutkovou podstatu konkubinátu - permanentního cizoložství.
To je několik teoretických bodů. Praktické důsledky jsou následující:
1. Můžete zvážit možnost přezkoumání platnosti předešlého manželství, zda už v době sňatku neexistovala nějaká překážka, která by činila manželství neplatným. Kompetentní institucí v tomto oboru je diecézní soud.
2. Vést dále život odpovídající stavu: rozvedený člověk by měl zůstat sám. Pak zde není překážka k přijímaní svátostí.
3. Pokud rozvedený uzavře civilní manželství a zároveň touží po svátostech, žádá diecézního biskupa o povolení k přijímání svátostí. Toto je uděleno jen na základě prohlášení manželů, že spolu budou žít jako bratr a sestra.
Pokud z různých důvodů nejste momentálně schopná splnit podmínky pro přijímání svátostí (třeba proto, že nedokážete žít sama), neznamená to, že by se Bůh od Vás odvrátil nebo Vás "odepsal". To rozhodně ne! Setkání s Kristem prostřednictvím svátostí je jednou z Jeho přítomností mezi námi. Stejně tak je Ježíš přítomen např. v Božím slově nebo ve společenství křesťanů sjednocených k modlitbě. Váš stav se podobá čekání Izraelitů na Mesiáše, takový delší soukromý Advent.
Navrhoval bych, abyste probrala svou situaci konkrétně s duchovním správcem. Určitě řešení najdete. Já Vám bohužel nemohu než napsat principy, které se pak aplikují praticky na danou situaci, a tu neznám.
