Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Uplynuly tři roky od vydání Motu propria Benedikta XVI. ke slavení mše dle misálu z roku 1962. Mám dotaz, zda katolík se může zúčastnit mše a přijímání slavených kněžími FSSPX. Mše v dominikánském ritu je velice podobná. Je však slavena dominikány, kteří konají službu legitimně.
Odpověď:
Odpověď na Vaši otázku nám může dát sám Svatý otec Benedikt XVI. Najdeme ji v jeho Listu biskupům katolické církve ohledně zrušení exkomunikace čtyř biskupů vysvěcených arcibiskupem Lefebvrem z 10. března 2009. Zde sám papež výslovně říká:
»Skutečnost, že Bratrstvo sv. Pia X. nemá v církvi kanonické postavení, je záležitostí nauky, nikoli disciplíny. Dokud Bratrstvu toto kanonické postavení schází, ani jeho služebníci nevykonávají v církvi legitimní služby. Je tedy potřeba rozlišovat mezi úrovní disciplinární, která se týká samotných osob, a úrovní naukovou, v níž hrají roli služba a instituce. Takže ještě jednou opakuji: pokud nejsou vyjasněny otázky nauky, nemá Bratrstvo v církvi žádné kanonické postavení a její služebníci – i když byli zbaveni církevního trestu – v ní nevykonávají legitimně žádnou službu.«
Text papežského listu byl vydán v českém překladu v Aktech České biskupské konference za rok 2009 (str. 38–43), citovaný text je na stránkách 39–40. V elektronické podobě jsou Akta ČBK dostupna na oficiálních stránkách ČBK ve formátu pdf.
Podle mého mínění (konečné rozhodnutí samozřejmě ponechávám autoritě církve) tedy není možné, aby se katolický křesťan, který chce žít v jednotě s církví a s Petrovým stolcem, s čistým svědomím účastnil bohoslužeb pořádaných duchovními Bratrstva sv. Pia X. (FSSPX). Problémem není ritus, v němž toto bratrstvo slaví (platně, ale nedovoleně), nýbrž nevyjasněné naukové otázky a nejednota s Petrovým stolcem.
Za pozornost stojí kánon 1365 Kodexu kanonického práva: »Kdo se proviní zakázanou účastí na svátostech (resp. bohoslužebných úkonech), bude potrestán spravedlivým trestem.« (v originále: »Reus vetitae communicationis in sacris iusta poena puniatur.«)
Výjimku podle mě může tvořit situace analogická té, o níž hovoří kánon 844 § 2, umožňující v případě nouze přijímání svátostí u nekatolických udělovatelů – »kdykoliv to vyžaduje nutnost nebo tak radí opravdová duchovní užitečnost, a pokud se zabrání nebezpečí omylu nebo lhostejnosti [a] (…) je fyzicky nebo mravně nemožné obrátit se na katolického udělovatele«.
Uplynuly tři roky od vydání Motu propria Benedikta XVI. ke slavení mše dle misálu z roku 1962. Mám dotaz, zda katolík se může zúčastnit mše a přijímání slavených kněžími FSSPX. Mše v dominikánském ritu je velice podobná. Je však slavena dominikány, kteří konají službu legitimně.
Odpověď:
Odpověď na Vaši otázku nám může dát sám Svatý otec Benedikt XVI. Najdeme ji v jeho Listu biskupům katolické církve ohledně zrušení exkomunikace čtyř biskupů vysvěcených arcibiskupem Lefebvrem z 10. března 2009. Zde sám papež výslovně říká:
»Skutečnost, že Bratrstvo sv. Pia X. nemá v církvi kanonické postavení, je záležitostí nauky, nikoli disciplíny. Dokud Bratrstvu toto kanonické postavení schází, ani jeho služebníci nevykonávají v církvi legitimní služby. Je tedy potřeba rozlišovat mezi úrovní disciplinární, která se týká samotných osob, a úrovní naukovou, v níž hrají roli služba a instituce. Takže ještě jednou opakuji: pokud nejsou vyjasněny otázky nauky, nemá Bratrstvo v církvi žádné kanonické postavení a její služebníci – i když byli zbaveni církevního trestu – v ní nevykonávají legitimně žádnou službu.«
Text papežského listu byl vydán v českém překladu v Aktech České biskupské konference za rok 2009 (str. 38–43), citovaný text je na stránkách 39–40. V elektronické podobě jsou Akta ČBK dostupna na oficiálních stránkách ČBK ve formátu pdf.
Podle mého mínění (konečné rozhodnutí samozřejmě ponechávám autoritě církve) tedy není možné, aby se katolický křesťan, který chce žít v jednotě s církví a s Petrovým stolcem, s čistým svědomím účastnil bohoslužeb pořádaných duchovními Bratrstva sv. Pia X. (FSSPX). Problémem není ritus, v němž toto bratrstvo slaví (platně, ale nedovoleně), nýbrž nevyjasněné naukové otázky a nejednota s Petrovým stolcem.
Za pozornost stojí kánon 1365 Kodexu kanonického práva: »Kdo se proviní zakázanou účastí na svátostech (resp. bohoslužebných úkonech), bude potrestán spravedlivým trestem.« (v originále: »Reus vetitae communicationis in sacris iusta poena puniatur.«)
Výjimku podle mě může tvořit situace analogická té, o níž hovoří kánon 844 § 2, umožňující v případě nouze přijímání svátostí u nekatolických udělovatelů – »kdykoliv to vyžaduje nutnost nebo tak radí opravdová duchovní užitečnost, a pokud se zabrání nebezpečí omylu nebo lhostejnosti [a] (…) je fyzicky nebo mravně nemožné obrátit se na katolického udělovatele«.
