Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
V poslední době se musí Církev vyrovnávat s pedofilií nebo homosexualitou svých služebníků. Dokonce Svatý Stolec k tomu musel vydat směrnici. V čem má toto počínání původ? Není to důvod ke zrušení celibátu? Nepřežívá se? Homosexuální styk nenarušuje závazek celibátu? Jak se mohou duchovní osoby chránit před smyslností?
Odpověď:
Důvod ke zrušení celibátu to určitě není. Domnívám se, že by lidem, kteří skutečně s mají sklon k pedofilii či homosexualitě, manželství vůbec nepomohlo. Jak říkal náš profesor bioetiky a pastorální medicíny: "Manželství není ani polepšovna, ani sanatorium. Nesmíme si dělat iluze o tom, že by takové lidi vyléčilo." Homosexuální chování je samozřejmě porušením závazku celibátu, nehledě na to, že se jedná o nedovolený vztah. I kněží jsou jen lidé a hříšníci, samotné kněžské svěcení nikoho ani nevyléčí, ani ho před hříchem neuchrání. V čem mají nevýhodu, je to, že "průšvihy" církve jsou podstatně více medializovány, než ostatních :-(.
Co se týče ochrany před smyslností, tak je to stejné jako u každého jiného člověka. I svobodný či ženatý muž se musí chránit před smyslností. Vždycky mě rozesměje tvrzení, že "celibátní kněz nemůže nic vědět o lásce a sexualitě". Jako kdyby byli asexuální... Nehledě na to, že to je logický nesmysl: pokud by totiž celibátník nic nevěděl o tom, co prožívají a ví necelibátníci, pak by ani necelibátník nemohl nic vědět o tom, co prožívají a ví celibátníci. A pokud by tedy necelibátník nic nevěděl o tom, co prožívá celibátník, pak by nikdy nemohl tvrdit, že celibátník o tom nic neví, protože není v jeho kůži a neví, co prožívá... Samozřejmě, že zkušenosti nejsou identické, ale právě proto se mohou doplňovat, často je velmi užitečný "pohled z druhé strany". Každý to totiž vidí a hodnotí ze své pozice. Kdyby se všicni topili v jednom močálu, mohli by se navzájem vytahat na břeh? Nepotřebují naopak někoho, kdo tam s nimi není, a má pod nohama něco pevnějšího, o co se může opřít?
Tak jako necelibátník musí odmítat a přemáhat různá pokušení, musí se podobně chovat i celibátník. Necelibátník slibuje věrnost "jedné konkrétní ženě celý život", celibátník slibuje, že nebude žít se žádnou ženou. Vždyť nakonec ten rozdíl není až tak velký. :-)
V poslední době se musí Církev vyrovnávat s pedofilií nebo homosexualitou svých služebníků. Dokonce Svatý Stolec k tomu musel vydat směrnici. V čem má toto počínání původ? Není to důvod ke zrušení celibátu? Nepřežívá se? Homosexuální styk nenarušuje závazek celibátu? Jak se mohou duchovní osoby chránit před smyslností?
Odpověď:
Důvod ke zrušení celibátu to určitě není. Domnívám se, že by lidem, kteří skutečně s mají sklon k pedofilii či homosexualitě, manželství vůbec nepomohlo. Jak říkal náš profesor bioetiky a pastorální medicíny: "Manželství není ani polepšovna, ani sanatorium. Nesmíme si dělat iluze o tom, že by takové lidi vyléčilo." Homosexuální chování je samozřejmě porušením závazku celibátu, nehledě na to, že se jedná o nedovolený vztah. I kněží jsou jen lidé a hříšníci, samotné kněžské svěcení nikoho ani nevyléčí, ani ho před hříchem neuchrání. V čem mají nevýhodu, je to, že "průšvihy" církve jsou podstatně více medializovány, než ostatních :-(.
Co se týče ochrany před smyslností, tak je to stejné jako u každého jiného člověka. I svobodný či ženatý muž se musí chránit před smyslností. Vždycky mě rozesměje tvrzení, že "celibátní kněz nemůže nic vědět o lásce a sexualitě". Jako kdyby byli asexuální... Nehledě na to, že to je logický nesmysl: pokud by totiž celibátník nic nevěděl o tom, co prožívají a ví necelibátníci, pak by ani necelibátník nemohl nic vědět o tom, co prožívají a ví celibátníci. A pokud by tedy necelibátník nic nevěděl o tom, co prožívá celibátník, pak by nikdy nemohl tvrdit, že celibátník o tom nic neví, protože není v jeho kůži a neví, co prožívá... Samozřejmě, že zkušenosti nejsou identické, ale právě proto se mohou doplňovat, často je velmi užitečný "pohled z druhé strany". Každý to totiž vidí a hodnotí ze své pozice. Kdyby se všicni topili v jednom močálu, mohli by se navzájem vytahat na břeh? Nepotřebují naopak někoho, kdo tam s nimi není, a má pod nohama něco pevnějšího, o co se může opřít?
Tak jako necelibátník musí odmítat a přemáhat různá pokušení, musí se podobně chovat i celibátník. Necelibátník slibuje věrnost "jedné konkrétní ženě celý život", celibátník slibuje, že nebude žít se žádnou ženou. Vždyť nakonec ten rozdíl není až tak velký. :-)
