Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Dobrý den.
Chtěl bych Vás poprosit, zda byste mi pomohl vnést světlo do jedné situace. Jedná se o mladého člověka s homosexuální orientací. S nikým sexuálně nežije. Chtěl by vstoupit do řádu. Jeho zpovědník mu ovšem řekl, že o této svojí "dispozici" MUSÍ říci představenému. Absolutně mu prý nedal najevo nějakou podporu, povzbuzení nebo radost z jeho rozhodnutí.
1. Může člověk s takovouto orientací vstoupit do řádu?
2. MUSÍ o tom říci představenému? Zavání mi to nemilosrdenstvím a "stigmatizací" až za hrob.
Jde o mého kamaráda, trápí ho to a vyčítá si svoji upřímnost ke zpovědníkovi. Kdyby se mu se svou orientací nesvěřil, že by bylo vše jinak. Láká ho najít si jiného zpovědníka a zamlčet mu svůj problém.
Díky.
Odpověď:
Abych řekl pravdu, onemám moc chuť odpovídat na tuto otázku ve veřejném fóru. Protože jste však neuvedl konktakt, nezbývá mi nic jiného.
Předně bych předeslal, že jde o velmi delikátní věc už z toho hlediska, že se dotýká zpovědního tajemství. Nebudu zde proto spekulovat o tom, proč dotyčný zpovědník tento krok udělal a zda jej udělat musel či ne. A to vzhledem k tomu, že zpovědník je vázán zpovědním tajemství a obhajoba rozhodnutí by vedla k jeho prozrazení.
Rozhodnutí k zasvěcenému životu musí mít své důvody. Především by zde měla být duchovní touha pro život nějaké spirituality, kandidát by měl mít určité znaky, splňovat lidské i náboženské požadavky. Pak by to nemělo být nezralé rozhodnutí či "východisko z nouze" (neožením se, tak vstoupím do kláštera...).
Vstup do řeholního společenství nebo jiného duchovního stavu není uzavřen pro osoby homosexuálně orientované. Problém tkví jinde - a to ve zvládání své sexuality. Lidé, kteří nezvládají svou sexualitu (ať už jsou heterosexuálové nebo homosexuálové), těžko mohou zvládnou požadavek celibátu. Řeholní život by se pro ně stal noční můrou. V případě homosexuála je to ztíženo tím, že klášterní společenství představuje dosti velké pokušení (asi jako pro muže-heterosexuála, který by byl ve společenství samých žen). Někto tuto situaci zvládá celkem bez problému, někdo jiný zase velmi těžko.
Domnívám se, že by představený o tom vědět měl. Nemusí to být nutně důvod, aby byl takový kandidát odmítnut. Jak jsem uvedl výše, je to možné zvládnout. Na druhé straně pokud onen člověk cítí danou věc jako problém, tak je lépe vyložit karty na stůl předem, protože dříve nebo později by to stejně vyšlo napovrch a následky by mohly být bolestivější pro všechny strany.
Nejde o žádnou diskvalifikaci nebo jak píšete "stigmatizaci až za hrob", jde o snahu vytvořit člověk podmínky, odpovídající jeho možnostem. Proč nakládat na někoho břemeno, které by nebylo možné unést?
Dobrý den.
Chtěl bych Vás poprosit, zda byste mi pomohl vnést světlo do jedné situace. Jedná se o mladého člověka s homosexuální orientací. S nikým sexuálně nežije. Chtěl by vstoupit do řádu. Jeho zpovědník mu ovšem řekl, že o této svojí "dispozici" MUSÍ říci představenému. Absolutně mu prý nedal najevo nějakou podporu, povzbuzení nebo radost z jeho rozhodnutí.
1. Může člověk s takovouto orientací vstoupit do řádu?
2. MUSÍ o tom říci představenému? Zavání mi to nemilosrdenstvím a "stigmatizací" až za hrob.
Jde o mého kamaráda, trápí ho to a vyčítá si svoji upřímnost ke zpovědníkovi. Kdyby se mu se svou orientací nesvěřil, že by bylo vše jinak. Láká ho najít si jiného zpovědníka a zamlčet mu svůj problém.
Díky.
Odpověď:
Abych řekl pravdu, onemám moc chuť odpovídat na tuto otázku ve veřejném fóru. Protože jste však neuvedl konktakt, nezbývá mi nic jiného.
Předně bych předeslal, že jde o velmi delikátní věc už z toho hlediska, že se dotýká zpovědního tajemství. Nebudu zde proto spekulovat o tom, proč dotyčný zpovědník tento krok udělal a zda jej udělat musel či ne. A to vzhledem k tomu, že zpovědník je vázán zpovědním tajemství a obhajoba rozhodnutí by vedla k jeho prozrazení.
Rozhodnutí k zasvěcenému životu musí mít své důvody. Především by zde měla být duchovní touha pro život nějaké spirituality, kandidát by měl mít určité znaky, splňovat lidské i náboženské požadavky. Pak by to nemělo být nezralé rozhodnutí či "východisko z nouze" (neožením se, tak vstoupím do kláštera...).
Vstup do řeholního společenství nebo jiného duchovního stavu není uzavřen pro osoby homosexuálně orientované. Problém tkví jinde - a to ve zvládání své sexuality. Lidé, kteří nezvládají svou sexualitu (ať už jsou heterosexuálové nebo homosexuálové), těžko mohou zvládnou požadavek celibátu. Řeholní život by se pro ně stal noční můrou. V případě homosexuála je to ztíženo tím, že klášterní společenství představuje dosti velké pokušení (asi jako pro muže-heterosexuála, který by byl ve společenství samých žen). Někto tuto situaci zvládá celkem bez problému, někdo jiný zase velmi těžko.
Domnívám se, že by představený o tom vědět měl. Nemusí to být nutně důvod, aby byl takový kandidát odmítnut. Jak jsem uvedl výše, je to možné zvládnout. Na druhé straně pokud onen člověk cítí danou věc jako problém, tak je lépe vyložit karty na stůl předem, protože dříve nebo později by to stejně vyšlo napovrch a následky by mohly být bolestivější pro všechny strany.
Nejde o žádnou diskvalifikaci nebo jak píšete "stigmatizaci až za hrob", jde o snahu vytvořit člověk podmínky, odpovídající jeho možnostem. Proč nakládat na někoho břemeno, které by nebylo možné unést?
