Otázka:
Je dovoleno zkoušet (pokoušet) Boha? Mí příbuzní se před sňatkem dohodli (on nevěřící, ona věřící), že budou prosit Boha o dar víry. Dostane-li ji, Bůh existuje a budou žít jako věřící, nedostane-li, žádný Bůh není a budou žít ateisticky. Muž víru neobdržel, a tak žijí ve shodě se svou dohodou. Obávám se o věčnost té ženy. Je toto možné, dávat Bohu ultimáta?

Odpověď:
Prosit o dar víry je zajisté velmi dobrá věc, ale podmiňovat ho zavání manipulací. Víra není něco, co by na člověka spadlo "shůry", kde by ani nemusel hnout prstem. Víra je lidskou odpovědí na Boží dotek. Ovšem ani ten si nelze vynutit jako vzdorovité dítě: "Jestli mi to nedáš, tak tě už nebudu mít rád..." Člověk by se měl chránit toho, aby s Boha udělal jen hříčku svých přání. Pak ještě samozřejmě záleží na vnitřním postoji žadatele: jestli má vůbec chuť věřit, jestli po tom skutečně touží. A dávat ultimáta, no nevím, zda je to v naší moci, domnívám se, že ne.
Náboženský život není záležitostí dohody (dohodneme se, zda budeme chodit do kostela, zda budeme vychovávat děti ve víře,...). Bohužel to člověk často slyší. Jako by bylo i v naší kompetenci rozhodnou, zda Bůh existuje či ne. Pokud člověk přijme, že existuje, pak se podle této víry odvíjí i jeho život. Pokud byl jednou pokřtěn, pak je jeho svobodná volba "proti Bohu" dosti závažné převrácení hodnot. Netroufám si posoudit to, jaký důsledek to pro člověka má. Do lidského srce vidí jen On a Jemu patří poslední slovo.