Otázka:
Názor katolické církve na ostatní náboženství okrajově znám. Chtěl bych se zeptat, kde v Bibli je k této "širší ekuméně (nejedná se o můj výraz)" zaujatý stejný postoj typu - že muslimové jsou něco jako naši bratranci (citace p. Halíka) atp. a typu toho, že i papež pořádá (a nejen on) modlitební setkání s představiteli jiných náboženství. Náš Bůh přeci není totožný s Alláhem ani jiným "bohy"!

Odpověď:
Muslimové se pokládají za syny Abrahámama přes jeho syna Izmaela (Abrahámův syn, kterého měl s otrokyní Hagar). Abrahám je zároveň otcem židovského národa a praotec víry. Vzhledem k tomu, že křesťanství vyrůstá ze židovství a pokračuje na biblickém základu Starého zákona, dá se v přeneseném slova smyslu mluvit o spřízněnosti křesťanů s muslimy.
Co se týká modlitebního mezináboženského setkání v Assisi, různí lidé jsou různého názoru. Já na tom nevidím vůbec nic špatného. Jednak nešlo o "společnou modlitbu" - tam by se skutečně naráželo na problémy, jednak je nutné vést dialog i s nekřesťanskými náboženstvími, máme-li se o nich něco dovědět a oni o nás. Nakonec 2. vatikánský koncil jasně přiznává stopy Boha i v jiných náboženstvích (srv. KKC 843). Toto setkání mělo být prosbou za mír. A zde vidím velký smysl v tom, že je nutné, aby si všechny kultury uvědomily, že za mír nejsou zodpovědní jen křesťané, ale všichni. Bylo by paradoxní, kdyby se křesťané modlili za mír a muslimové za válku.
Nakonec jen poznámka k poslední větě otázky: "Alláh" je arabsky "Bůh", takže se v tomto případě dá mluvit o totožnosti (asi jako je totožný "Bůh" - "Gott" - "Dieu" - "Dio"...).