Otázka:
Vážený otče,
nejsem sice katolík ani věřící jiné církve, ale upřímně se snažím nalézt cestu k Bohu. Při mém hledání mě ale napadla poměrně zvrhlá otázka - proč má vůbec člověk usilovat o věčný život? Co byste odpověděl někomu, kdo argumentuje tím, že si chce užívat (tj.hřešit) tady a teď a volba mezi životem věčným a životem tady není nic jiného než volba mezi spotřebou a obloženou budoucí spotřebou např.ve formě úspor?
Děkuji Vám za odpověď.

Odpověď:
To je dobrá otázka a souvisí s tím, zda je náboženství jako takové pravdivé či nikoliv. A to z toho důvodu, že není jen pravidlem pro vezdejší život, ale přípravou na věčnost. Pokud by nebyl život po smrti, tak žádné naše snažení nemá smysl.
Biblická víra je jasně spjatá s vírou ve zmrtvýchvstání a věčný život. Vzhledem k tomu, přítomnost je přípravou věčnosti, má naše současné jednání nesmírný význam a vážný dopad. Lehce se totiž může stát, že boj o věčnost absolutně a nezvratně prohraji.
Záleží to zřejmě i na osobní zodpovědnosti člověka. Buď člověk přistupuje k životu zodpovědně a plánuje, nebo nezodpovědně a žije ze dne na den: "dnes budu řádit a utrácet bez ohledu na to, zda zítra bude na chleba". A pokud člověk nemá absolutní jistotu, že dnes přijde konec světa a "zítra" nebude, tak je to od něj nezodpovědnost. Stejně tak pokud nemá absolutní jistotu o tom, že po smrti není nic, není zodpovědný přístup "žít si teď, jak chci". V případě totiž, že by po smrti skutečně něco bylo (a popřít to s absolutní jistotou nelze), pak by bylo zle.