Otázka:
Jeden můj dobrý kamarád opravdu žije víru. Boha poznal asi před 5 lety,ale stále nemůže pochopit jednu věc týkající se zpovědi. Říká, že ke zpovědi jde asi tak max. 2x do roka, protože víckrát do zpovědnice nemusí, protože se Bohu zpovídá a lituje svých prohřešků každodenně při rozhovoru s Ním. Nevím co mu mám na to říct a jak mu to všechno vysvětlit, protože se mi zdá, že má v podstatě pravdu, i když já chodím ke zpovědi 1x za měsíc, i častěji, když je potřeba.
Můj druhý dotaz se také týká svátosti smíření. Když jdu ke sv. zpovědi a úmyslně neřeknu před knězem a tím pádem i před Bohem nějaký hřích, znamená to, že je celá tato zpověď neplatná a řečené hříchy se mi neodpustí?

Odpověď:
Svátost smíření je jednou ze svátostí, bez které si nelze představit duchovní růst. Potřebujeme jako hříšní lidé stálé očišťováni, cesta ke svatosti vede jen přes pokání. Proto je minimum vyžadované církví přijmout alespoň jedenkrát za rok svátost smíření a eucharistii. Jenže podobně jako obživa na úrovni energetického minima stačí právě k přežití organizmu, ale nikoliv k jeho posílení a růstu, tak i toto minimum určitě nevyvolá žádný zvláštní pokrok na duchovní cestě. Proto se doporučuje pravidelné přijímání svátosti smíření jednou za měsíc.
Na druhé straně je potřeba si uvědomit potřebnost svátostí pro náš život, nejde to jen nějakým příkazem. Důležité je i pochopení smyslu svátosti smíření. V tomto ohledu bych doporučova knihy polského jezuity Józefa Augustina. Více je o tom napsáno v jedné z předchozích otázek.
K druhé části dotazu: svátost smíření je celá neplatná v případě, že člověk vědomě zamlčí těžký hřích. Ty jsme povinni vyznávat, zatímco lehké hříchy povinni vyznávat nejsme. Samozřejmě se doporučuje, aby vyznání obsahovalo všechna vědomá provinění. Pochopitelně o některých hříších se mluví velmi těžko. Ale není důvod mít strach něco vyznat, stydět se apod. Kněz ve zpovědnici člověka neposuzuje ani neodsuzuje, ale zvěstuje mu Boží odpuštění. Nakonec i on sám je člověk hříšný a ví, co to je lidská slabost.