Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Léta se modlím modlitbu "Otčenáš". Teprve nedávno jsem si všiml, že ta modlitba je výhradně oslavou Boha Otce a že vzhledem k lidem je tam jen zmínka o tom, abychom byli zachováni (chlebem) při životě a vzájemně se milovali (odpouštěli si). Je to aktualizace Kristovy výzvy, abychom nejprve hledali Boží království, že ostatní nám bude přidáno (automaticky).
Chápal jsem ji úplně jinak: jako platidlo u Boha, jako časový úsek věnovaný společenství s Bohem apod., ale ne jako modlitbu, aby byl oslaven Bůh. Tuto modlitbu nám odkázal Pán; nezmýlil se v našich potřebách?
Má tedy logiku se modlit za časná dobra, za mír, za úrodu, za jednotu, za národ, za víru, za... ? Nemáme se snažit výhradně o oslavu Boha?
Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Modlitba Otčenáš je skutečným vzorem modlitby. Je pravda, že v nás může stále přetrvávat představa Boha jako automatu na jízdenky, kde modlitba je příslušný obnos vyvolávají okamžitý výsledek. Od této představy se ale musíme odloučit.
Víra je často přirovnávána k dialogu: člověk odpovídá na Boží volání. Jedním z projevů tohoto dialogu je právě modlitba. Tak jako lidé mezi sebou komunikují, podobně taková komunikace existuje mezi člověkem a Bohem: sdílení svých radostí, úspěchů, nesnází, těžkostí... Z toho také plynou tři postoje modlitby: chvála, dík a prosba.
Ježíšova osobní modlitba a nakonec i modlitba Otčenáš je nasměrováním k Bohu Otci. Pro Ježíše bylo základním posláním "naplnit Otcovu vůli", to samé učí i nás. Učí nás začínat vžady u Boha, nikoli u sebe, máme si přát jako on, aby přišlo nebeské království, aby bylo Otcovo jméno oslaveno a uskutečnila se jeho vůle. Zde je také "zakopaný pes", proč selhává naše modlitba: jsme příliš zaměření na sebe a na své potřeby - je nutné od nich vyjít a soustředit se v prvé řadě na Boha a jeho království. Jeho uskutečnění je nakonec pro člověka to nejlepší - nepřejeme si snad, aby zavládl řád, spokojenost, průzračné vztahy mezi lidmi atd.?
Ve druhé části nás Ježíš učí prosit i za sebe. Máme se stát pokornými a přijmout skutečnost, že máme potřeby, že nejsme tak suveréně zabezpečení, naopak se obracíme k Otci, aby naše potřeby uspokojil. Prosíme o tři věci: chléb nezdejší (nikoli luxus), duchovní sílu a odpuštění hříchů.
Možná, že nám slova této modlitby připadají omšelá z důvodu každodenního opakování. Ale jsou to velmi jednoduché a přímé formulace, které rozhodně neztrácejí na své aktuálnosti. Jen se nad nimi musíme pozastavit a popřemýšlet o tom, co vlastně žádáme.
Léta se modlím modlitbu "Otčenáš". Teprve nedávno jsem si všiml, že ta modlitba je výhradně oslavou Boha Otce a že vzhledem k lidem je tam jen zmínka o tom, abychom byli zachováni (chlebem) při životě a vzájemně se milovali (odpouštěli si). Je to aktualizace Kristovy výzvy, abychom nejprve hledali Boží království, že ostatní nám bude přidáno (automaticky).
Chápal jsem ji úplně jinak: jako platidlo u Boha, jako časový úsek věnovaný společenství s Bohem apod., ale ne jako modlitbu, aby byl oslaven Bůh. Tuto modlitbu nám odkázal Pán; nezmýlil se v našich potřebách?
Má tedy logiku se modlit za časná dobra, za mír, za úrodu, za jednotu, za národ, za víru, za... ? Nemáme se snažit výhradně o oslavu Boha?
Děkuji za odpověď.
Odpověď:
Modlitba Otčenáš je skutečným vzorem modlitby. Je pravda, že v nás může stále přetrvávat představa Boha jako automatu na jízdenky, kde modlitba je příslušný obnos vyvolávají okamžitý výsledek. Od této představy se ale musíme odloučit.
Víra je často přirovnávána k dialogu: člověk odpovídá na Boží volání. Jedním z projevů tohoto dialogu je právě modlitba. Tak jako lidé mezi sebou komunikují, podobně taková komunikace existuje mezi člověkem a Bohem: sdílení svých radostí, úspěchů, nesnází, těžkostí... Z toho také plynou tři postoje modlitby: chvála, dík a prosba.
Ježíšova osobní modlitba a nakonec i modlitba Otčenáš je nasměrováním k Bohu Otci. Pro Ježíše bylo základním posláním "naplnit Otcovu vůli", to samé učí i nás. Učí nás začínat vžady u Boha, nikoli u sebe, máme si přát jako on, aby přišlo nebeské království, aby bylo Otcovo jméno oslaveno a uskutečnila se jeho vůle. Zde je také "zakopaný pes", proč selhává naše modlitba: jsme příliš zaměření na sebe a na své potřeby - je nutné od nich vyjít a soustředit se v prvé řadě na Boha a jeho království. Jeho uskutečnění je nakonec pro člověka to nejlepší - nepřejeme si snad, aby zavládl řád, spokojenost, průzračné vztahy mezi lidmi atd.?
Ve druhé části nás Ježíš učí prosit i za sebe. Máme se stát pokornými a přijmout skutečnost, že máme potřeby, že nejsme tak suveréně zabezpečení, naopak se obracíme k Otci, aby naše potřeby uspokojil. Prosíme o tři věci: chléb nezdejší (nikoli luxus), duchovní sílu a odpuštění hříchů.
Možná, že nám slova této modlitby připadají omšelá z důvodu každodenního opakování. Ale jsou to velmi jednoduché a přímé formulace, které rozhodně neztrácejí na své aktuálnosti. Jen se nad nimi musíme pozastavit a popřemýšlet o tom, co vlastně žádáme.
