Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Prosil bych o radu jak se správně zpovídat resp. zpytovat svědomí. Jde o to, že dříve jsem se měl z čeho zpovídat. Skutky jako lež, podvod, pomluva, odsuzování, hříchy proti čistotě atd. byly „součástí“ mého života. Dnes se snažím jít každý měsíc ke zpovědi, mám stále pocit velké hříšnosti, ale v podstatě neumím konkrétně pojmenovat své hříchy nebo nemám naprosto jasno, zda-li to hřích byl či ne. Není mi např. jasné, zda-li je hřích když např. v práci neřeknu pravdu proto, abych někomu neublížil resp. nešířil o něm něco co je sice pravda, ale není mojí kompetencí to posuzovat a sdělovat. Nebo naprosté dilema mám v otázce čistoty. Např. při pohledu nebo setkání s ženou mně přijde na mysl nečistá myšlenka (touha), kterou okamžitě zavrhnu. Abych se vystříhal těchto představ, nedívám se již roky na televizi apod. Nicméně ve smyslu slov Pána Ježíše „ Mt 5,28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ mám pocit velké hříšnosti. Takže ještě jedna otázka: co dělat proti tomuto pokušení?
Odpověď:
Ke zpytování svědomí bych Vám řekl asi toto: Není samozřejmě vždy jednoduché pojmenovat hřích jedním slovem, tj. "zaškatulkovat" ho. Ale nakonec to není ani cílem. Proto Vám nedám odpověď ani na váš "teoreticko-konkrétní" příklad zamlčení z práce, záleží totiž na tom, o co šlo, co, komu a jak to člověk zamlčí či zalže, jaké důsledky z toho plynou... (napadá mě citát z románu Bruce Marshalla Plná slávy: "Pamatujte si, že nemá smyslu se zpovídat, že jste ukradly provaz, zapomenete-li podotknout, že na jeho druhém konci byl uvázán kůň.") Proto se nebojte otevřít záležitost ve svátosti smíření konkrétně, neřeknete to sice jedním slovem, ale třeba třemi větami. To nevadí. Naopak si to tím sám člověk lépe "poskládá". A zpovědník Vám pak konkrétně řekne: "toto by byl hřích, toto ne". Ale musí se jednat o konkrétní vyznání. Opravdu se nebojte toho, že ve zpovědnici budete o minutu déle, kněz i další kajícníci to pochopí.
K pokušení při pohledu na ženu navrhuji toto: chvalte Pána za to, že stvořil tvory, na které je radost pohledět. Krása ani schopnost krásu ocenit není hřích. Hříchem je touha "vlastnit" něco, co mi nepatří.
Prosil bych o radu jak se správně zpovídat resp. zpytovat svědomí. Jde o to, že dříve jsem se měl z čeho zpovídat. Skutky jako lež, podvod, pomluva, odsuzování, hříchy proti čistotě atd. byly „součástí“ mého života. Dnes se snažím jít každý měsíc ke zpovědi, mám stále pocit velké hříšnosti, ale v podstatě neumím konkrétně pojmenovat své hříchy nebo nemám naprosto jasno, zda-li to hřích byl či ne. Není mi např. jasné, zda-li je hřích když např. v práci neřeknu pravdu proto, abych někomu neublížil resp. nešířil o něm něco co je sice pravda, ale není mojí kompetencí to posuzovat a sdělovat. Nebo naprosté dilema mám v otázce čistoty. Např. při pohledu nebo setkání s ženou mně přijde na mysl nečistá myšlenka (touha), kterou okamžitě zavrhnu. Abych se vystříhal těchto představ, nedívám se již roky na televizi apod. Nicméně ve smyslu slov Pána Ježíše „ Mt 5,28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ mám pocit velké hříšnosti. Takže ještě jedna otázka: co dělat proti tomuto pokušení?
Odpověď:
Ke zpytování svědomí bych Vám řekl asi toto: Není samozřejmě vždy jednoduché pojmenovat hřích jedním slovem, tj. "zaškatulkovat" ho. Ale nakonec to není ani cílem. Proto Vám nedám odpověď ani na váš "teoreticko-konkrétní" příklad zamlčení z práce, záleží totiž na tom, o co šlo, co, komu a jak to člověk zamlčí či zalže, jaké důsledky z toho plynou... (napadá mě citát z románu Bruce Marshalla Plná slávy: "Pamatujte si, že nemá smyslu se zpovídat, že jste ukradly provaz, zapomenete-li podotknout, že na jeho druhém konci byl uvázán kůň.") Proto se nebojte otevřít záležitost ve svátosti smíření konkrétně, neřeknete to sice jedním slovem, ale třeba třemi větami. To nevadí. Naopak si to tím sám člověk lépe "poskládá". A zpovědník Vám pak konkrétně řekne: "toto by byl hřích, toto ne". Ale musí se jednat o konkrétní vyznání. Opravdu se nebojte toho, že ve zpovědnici budete o minutu déle, kněz i další kajícníci to pochopí.
K pokušení při pohledu na ženu navrhuji toto: chvalte Pána za to, že stvořil tvory, na které je radost pohledět. Krása ani schopnost krásu ocenit není hřích. Hříchem je touha "vlastnit" něco, co mi nepatří.
