Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Vážený pátere Šikulo, dovolte, abych se na Vás obrátila s následujícím dotazem své kamarádky. Je pokřtěná v katolické církvi (jako miminko), byla u zpovědi, u přijímání a je biřmovaná. Nyní po několikaletém zvažování chce přestoupit do církve českobratrské evangelické, neboť cítí, že se proto, že je katolickou křesťankou, nerozhodla nikdy svobodně a cítí to, jako kdyby žila v manželství s někým, koho si nevybrala sama, a s kým si nevyhovuje. Vím, že se nemusí nechávat znovu křtít, protože křest mezi sebou tyto církve uznávají. Zajímalo by mne, zdali z hlediska katolické církve bude tím, že přestoupí do jiné církve v těžkém hříchu. Mohla by pak mít ještě svatbu s katolíkem v katolickém kostele? Osobně proti katolické církvi nic nemá a neuzavírá se ani možnosti sňatku s praktikujícím katolíkem, jenom ona sama cítí, že by svým pozdějším dětem katolickou víru nebyla schopna předávat a že jí více odpovídá křesťanský život v pojetí českobratrské církve evangelické. Děkuji Vám za Vaši odpověď.
PS: prosím o neuveřejnění mých osobních údajů (mail)
Odpověď:
Tento případ se označuje jako schizma (rozkol) = odepření podřízenosti nejvyššímu veleknězi nebo odmítnutí společenství s členy církve, jemu podřízenými (CIC 751). Pokud se člověk veřejným aktem přihlásí do společenství jiné církve, dobrovolně se zříká společenství katolické církve a naplňuje skutkovou podstatu kán. 1364 §1 CIC, tedy samovolně upadá do exkomunikace (latae sententiae). Důsledkem je, že v katolické církvi nemůže přijímat svátosti. Je to i překážka k uzavření manželství s katolickým partnerem, ledaže by diecézní biskup udělil dispenz.
Myslím, že je dost smutné, když Vaše kamarádka prohlásí, že se pro svátosti nerozhodla dobrovolně. Chápu, že o křtu rozhodli rodiče, ale další svátosti (eucharistie, svátost smíření a zvláště biřmování) by měly být plodem vlastního rozhodnutí, nikoli jen tradice a místního zvyku. Příslušnost ke společenství církve není záležitostí volby podle "vyhovuje-nevyhovuje", ale člověk musí vzít vážně to, že patří do nějakého společenství a je za něj zodpovědný. Příčin odpadu může být více, ať už se stala chyba na straně dotyčného člověka nebo na straně církevního společenství. Většinou ale bývá důvod v malé informovanosti a neznalosti učení samotné církve.
Na druhé straně je třeba u Vaší kamarádky ocenit snahu o pravdivost a poctivost a to, že chce víru aktivně žít.
Vážený pátere Šikulo, dovolte, abych se na Vás obrátila s následujícím dotazem své kamarádky. Je pokřtěná v katolické církvi (jako miminko), byla u zpovědi, u přijímání a je biřmovaná. Nyní po několikaletém zvažování chce přestoupit do církve českobratrské evangelické, neboť cítí, že se proto, že je katolickou křesťankou, nerozhodla nikdy svobodně a cítí to, jako kdyby žila v manželství s někým, koho si nevybrala sama, a s kým si nevyhovuje. Vím, že se nemusí nechávat znovu křtít, protože křest mezi sebou tyto církve uznávají. Zajímalo by mne, zdali z hlediska katolické církve bude tím, že přestoupí do jiné církve v těžkém hříchu. Mohla by pak mít ještě svatbu s katolíkem v katolickém kostele? Osobně proti katolické církvi nic nemá a neuzavírá se ani možnosti sňatku s praktikujícím katolíkem, jenom ona sama cítí, že by svým pozdějším dětem katolickou víru nebyla schopna předávat a že jí více odpovídá křesťanský život v pojetí českobratrské církve evangelické. Děkuji Vám za Vaši odpověď.
PS: prosím o neuveřejnění mých osobních údajů (mail)
Odpověď:
Tento případ se označuje jako schizma (rozkol) = odepření podřízenosti nejvyššímu veleknězi nebo odmítnutí společenství s členy církve, jemu podřízenými (CIC 751). Pokud se člověk veřejným aktem přihlásí do společenství jiné církve, dobrovolně se zříká společenství katolické církve a naplňuje skutkovou podstatu kán. 1364 §1 CIC, tedy samovolně upadá do exkomunikace (latae sententiae). Důsledkem je, že v katolické církvi nemůže přijímat svátosti. Je to i překážka k uzavření manželství s katolickým partnerem, ledaže by diecézní biskup udělil dispenz.
Myslím, že je dost smutné, když Vaše kamarádka prohlásí, že se pro svátosti nerozhodla dobrovolně. Chápu, že o křtu rozhodli rodiče, ale další svátosti (eucharistie, svátost smíření a zvláště biřmování) by měly být plodem vlastního rozhodnutí, nikoli jen tradice a místního zvyku. Příslušnost ke společenství církve není záležitostí volby podle "vyhovuje-nevyhovuje", ale člověk musí vzít vážně to, že patří do nějakého společenství a je za něj zodpovědný. Příčin odpadu může být více, ať už se stala chyba na straně dotyčného člověka nebo na straně církevního společenství. Většinou ale bývá důvod v malé informovanosti a neznalosti učení samotné církve.
Na druhé straně je třeba u Vaší kamarádky ocenit snahu o pravdivost a poctivost a to, že chce víru aktivně žít.
