Otázka:
Nejsem věřící, ale doposud jsem bral a beru zásadu - nerušte moje kruhy, nebudu rušit ani já vaše. Každý má právo věřit si v co chce. Ale to co provedl váš církevní hodnostář , který tím že se zúčastnil v Norimberku srazu Landsmančaftu dal jasně najevo kam míří přesahuje všehny meze. Už to, že se církev cpe do politiky není podle mne příliš čestné a férové ale budiž, ale aby ovlivňovala jakákoliv ideologie ať už hnědá, červená, modrá a nebo černá život těm, kteří si to nepřejí považuji za poruišení ústavy.

Odpověď:
Tak to jste asi narazil na nepravého... Já jsem bohužel v těchto věcech naprostý ignorant, takže mi opravdu nedochází, kam onen církevní hodnostář tak jasně míří. Tak dobře arcibisk. Graubnera neznám a telepatii neovládám - tedy skutečně Vám nemohu objasnit jeho záměry. Opravdu, nevím... (Ostatně toto není poradna pro věci politické, ale věci týkající se víry.)
Ale je nutno říci, že katolická církev není až tak zanedbatelnou složkou společnosti (při posledním sčítání se k ní přihlásila víc jak čtvrtina našeho obyvatelstva), takže je jasné, že se v životě i politickém dění nějak objevovat musí. Asi není dobré, když do politiky vstupuje jakoby politická strana nebo by se měla nějakou stranou identifikovat (KDU-ČSL není církev!), osobně spíš preferuji zastoupení křesťanů ve více stranách, pochopitelně v těch, které nepotírají křesťanské ideály. Politika by přece neměla být nějakým autonomním podnikem, ale podle antického ideálu by se mělo jednat o vytváření určitého řádu společnosti k blahu občanů. Pokud jsou členy státu křesťané a ČR je právním státem s náboženskou svobodou, nemůžeme přece chtít, aby se nepodíleli na správě státu. Jakým právem by měli být politici ateisté? Nakonec: co je "normální" - být věřící nebo nevěřící??? Osobně bych za porušení ústavy považoval spíše to, že by křesťané byli vyloučeni z politického dění.