Otázka:
Zajímalo by mne, zda je pro římskokatolickou církev dogmatem "mužský rod" Boha (Hospodina). Z toho, jak je o něm vypovídáno, vysvítá, že ano (např. tradiční trojiční formule Otec, Syn a Duch Svatý). Ale čím je to podloženo? Vždyť pojem "Bůh" je transsexuální a transhumánní. A nevidím proto důvod divit se někomu, kdyby se modlil k Matce, Dceři a Svaté Duši (to by byl ale zase druhý extrém, i když bych ho neodsuzoval, protože by se jednalo vlastně o jakýsi výkřik chtějící upozornit na to, že se "mateřská stránka" "Boha" opomíjí). Proč musí být jakékoli božství určováno jen mužským principem? Pak se nedivím, že se mnozí snaží Mateřství hledat v Panně Marii. Ale proč "chodit ke kováříčkovi", když je Mateřství obsaženo také v "Bohu", který je lidsky vyjádřeno jak Otcem tak Matkou? Upozorňuji, že se nejedná o nějakou feministickou provokaci. Děkuji za Váš náhled na věc.

Odpověď:
Nedokáži odhadnou vaši příslušnost, ale všichni křesťané přece vyznávají: "Věřím v Boha Otce" Je to základ víry. Modlit se jinak je znakem sektářství.
Ale na druhou stranu, slovo Bůh se nemůže pojit s členem "ten, ta, to". Tím členem si jen pomáháme v gramatice. Člověk je muž a žena, Bůh je Bůh. Nikdo nemůže tvrdit o Bohu, že je muž. Pokud tedy nazýváme Boha Otcem, Synem a Duchem, je to pro jeho vztah. Kdo má k sobě blíž než otec a syn? On je dědic, kdežto dcera přijde i o rodné přijmení. Naše mužství a ženství má být podobou Božské lásky, jsme-li k jeho obrazu. Takže i v hebrejském chápání má Bůh ženské charakteristiky. Pokládat za újmu, že Ježíš přišel na svět v lidské podobě jako muž (když jde o výraz identity), je popírání dokonalosti Božího spásného plánu.