Otázka:
Prosím o zodpovězení následujícího dotazu (pravděpodobně spadá do oblasti psychologie). Jak hluboce pravdivě lze brát vysvětlení jednoho z partnerů při rozchodu, že mám takovou a takovou povahu a že se naše povahy nedoplňují? Existuje z pohledu psychologie nějaká šablona, která jasně a jednoznačně říká, že spolu za žádných okolností nemohou žít např. dva melancholici, nebo jiné konkrétní kombinace povah? Nebo jde spíše o jiné problémy (špatná komunikace, nechtít toho druhého chápat,...), které se dají pod toto zdůvodnění schovat?

Odpověď:
Aby se lidé sblížili, potřebují mít něco společného. Podobné vlastnosti, zájmy, názory. Ale stejné povahy mohou naopak vzájemný vztah ztěžovat. Společné soužití třeba dvou choleriků pod jednou střechou by bylo neúnosné nejen pro ně, ale také pro děti a sousedy. Je třeba se také doplňovat a něco partnerovi přinášet k obohacení vztahu. Tu naši typologii čtyř základních povah naštěstí nikdo nesplňuje ve všech ohledech. Každý je přece nějaký. A protože celoživotní rozhodnutí je závažná věc, zkoumají se oba po všech stránkách. Potřebné je shodnou se v základních věcech a mít porozumění pro odlišné chování. Řekl bych, že to musí ladit a ještě komponovat.