Otázka:
Dobrý den,
chtel bych se zeptat, jak bych se mel stavet k situaci žebrání ve mestech. Jako krestan mi delá zle videt jejich utrpení na druhou stranu vím, že spoustu lidí takto pouze zneužívají lidské dobroty ve svuj prospech. Jak je mám dokázat odlišit?
Chtel bych jim pomoct, at už jen proto, že vidím nezájem ostatních. Vetšinou se nechám ovlivnit davem a jen od žebrajícího odvrátím hlavu. Jednou jsem se však odhodlal a prispel. Byl jsem v tu chvíli rád, že jsem mu pomohl. Vím, že to nebylo mnoho, ale cítil jsem v tu chvíli, že toto je projev lidskosti. Vždyt jen práve clovek je schopen lásky, tak proc ji nepoužívat.
Na druhou stranu mi doma ríkají, že skutecní žebráci mají zázemí a možnosti, kde se napr. najíst atd. a že tedy se jimi nemusím trápit.

S tím souvisí i otázka ohledne darování. Ježíš rekl, že dar se nesrovnává podle toho, kolik clovek dal, ale kolik mu zustalo.
Zabýval jsem se tímto dilema, když jsem se rozhodl prispet na pomoc lidem postiženým povodnemi. Zdálo se mi, že jakákoliv cástka je málo. Vím, že pokud mám následovat Ježíše, musím se vzdát majetku, naproti tomu doba vyžaduje, abych mel nejaké zabezpecení své budoucnosti.
Byl bych rád, jak se k temto otázkám stavíte.
Dekuji.


Odpověď:
Domnívám se, že tuláci potřebují mnohem víc než peníze. Ale často chtějí pouze drobné, už nevidí ani svoji lidskou hodnotu. Jsou chudí v tom, že žijí bez smyslu a za pár korun ze sebe dělají loutky. Já vím, že od internetu je trapné řešit bídu druhých. Ale potřebné odlišuji jednoduše. Když jsou vděčni za doporučení, kam si jít na jídlo a kde sehnat přepravenku, snad jim to pomohlo. Kdo křičí, že raději chcípne hlady, nejspíš nemíní přestat pít a vyřídit si doklady. Vzdálili jsme se od Krista, který se stal jejich přítelem. My jim maximálně dáme deset korun a tak si koupí zase jen frťana. Nesdílím logiku: věříš v Boha - dej mi na pivo. Vidím tři způsoby pomoci. Konkrétní osobě pomoci v konkrétní věci, pomáhat jako dobrovolník při charitativní práci, dát desetinu mzdy třeba na Likvidaci Lepry.