Otázka:
Dobrý den, preji peknou nedeli. Poslední dobou reším následující vec: mám neverící kamarádku, cloveka velice mimorádných kvalit. Známe se asi pul roku a predtím, než jsme se sprátelily, mela ku církvi a ke krestanství klasický postoj ateisty. Postupne ovšem zacínám zjištovat, že se její názory zacínají ponekud promenovat (byt velmi pomalu a nenápadne)- zrejme i pod vlivem toho, že jediného krestana, kterého v živote poznala zblízka a osobne, jsem já, takže odpadla spousta ruzných povrchních zkreslení. Jde mi o to, jakým zpusobem mám pokracovat od chvíle, kdy jsem tento promenující se postoj zaregistrovala - jde mi o to, abych toho moc nepokazila, protože mi na její ceste k Bohu velmi záleží, a cítím se za celou vec zodpovedná.

Odpověď:
Takový proces poznávání je klasickým případem předávání víry. Tedy měl by být. Často jsou chyby věřících výmluvou pro odmítání náboženství.
Nevěřícího na prvním místě nezajímají ideje, ale jejich aplikace. Proto je tolik důležitý vzor křesťanského života - ale bát se nemusíte. Přijetí víry je působení Boží milosti, není to výsledek ovlivňování z okolí. "Stačí" žít s Kristem a on na vaší maličkosti ukáže svoji velikost.
Kontrétním krokem je za přítelkyni se nejdříve modlit v prosbě o pomoc Ducha sv. a také, jak je dobrým znakem přátelství dělit se o drahé věci, povědět ji o Ježíšově evangeliu.