Odeslání otázky/odkazu na e-mail
Otázka:
Co Bible říká na procesí? Není to náhodou považováno za modloslužbu - idolatrii? Předem děkuji.
Odpověď:
Záleží na tom, co se vám pod slovem procesí vybaví. V případě průvodu, který se modlí k Bohu, rozhodně nelze mluvit o modloslužbě.
Navíc to Písmo přímo vyžaduje. Mojžíšův zákon zavazoval všechny muže, aby třikrát ročně přišli s dary na Hospodinovy slavnosti. (Dn 16;16) Zmiňuje to i 42. žalm Jako laň dychtí po vodě, když říká: "Vzpomínám na to, jak jsem se v čele zástupu ubíral k Božímu domu; jak hlučící dav, když slavil svátek, zvučně plesal a vzdával chválu". V podobném průvodu vstupoval také Ježíš do Jeruzaléma před velikonočními svátky.
Hodně blízkým procesí je také průvod s archou úmluvy, známý z knih Královských.
Existují dva druhy náboženských procesí: děkovné a prosebné. Nejběžnějším příkladem prvního není cesta na pouť, ale slavnostní vstup do chrámu s křížem a svícemi, za zpěvu Kyrie eleison, používaný v papežské liturgii.
V druhém případě jde nejčastěji o průvod pohřební. Ale často byli konány i průvody do polí podle proroctví: "Jestliže některá z čeledí země nebude putovat do Jeruzaléma a klanět se Králi, Hospodinu zástupů, nedostaví se jim déšť" (Za 14;17), protože naši předkové znali Písmo lépe a brali ho vážně.
Celý liturgický rok doprovází procesí (Uvedení Páně do chrámu, Květná neděle, Zelený čtvrtek, svátek evangelisty Marka, Slavnost Těla a Krve Páně...). Nejedná se tedy pouze o modlitby kolem města, které jsou pozůstatkem husitského obcházení alla Jericho a které působí podivně svým nadbytečným a pověrečným kultem a nesplňují slova Apoštola: "Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a skrze nás šíří vůni svého poznání". (2 Kor 2;14) Nevěřícím často takový náboženský průvod s korouhvemi a sochami svatých připadá podivný, poněvadž nevidí zástupnost symbolu. Nepochopí, že modlitba směřuje k Bohu. Je třeba se však vyvarovat přehnané úcty anebo fetišismu. Ale ani úctu projevovanou zobrazením svatých nelze pokládat za idolatrii (klanění se falešnému božstvu), protože je tím prokazována úcta významným osobám, na kterých se projevila Boží velikost. A to vše je povzbuzením k modlitbě.
Co Bible říká na procesí? Není to náhodou považováno za modloslužbu - idolatrii? Předem děkuji.
Odpověď:
Záleží na tom, co se vám pod slovem procesí vybaví. V případě průvodu, který se modlí k Bohu, rozhodně nelze mluvit o modloslužbě.
Navíc to Písmo přímo vyžaduje. Mojžíšův zákon zavazoval všechny muže, aby třikrát ročně přišli s dary na Hospodinovy slavnosti. (Dn 16;16) Zmiňuje to i 42. žalm Jako laň dychtí po vodě, když říká: "Vzpomínám na to, jak jsem se v čele zástupu ubíral k Božímu domu; jak hlučící dav, když slavil svátek, zvučně plesal a vzdával chválu". V podobném průvodu vstupoval také Ježíš do Jeruzaléma před velikonočními svátky.
Hodně blízkým procesí je také průvod s archou úmluvy, známý z knih Královských.
Existují dva druhy náboženských procesí: děkovné a prosebné. Nejběžnějším příkladem prvního není cesta na pouť, ale slavnostní vstup do chrámu s křížem a svícemi, za zpěvu Kyrie eleison, používaný v papežské liturgii.
V druhém případě jde nejčastěji o průvod pohřební. Ale často byli konány i průvody do polí podle proroctví: "Jestliže některá z čeledí země nebude putovat do Jeruzaléma a klanět se Králi, Hospodinu zástupů, nedostaví se jim déšť" (Za 14;17), protože naši předkové znali Písmo lépe a brali ho vážně.
Celý liturgický rok doprovází procesí (Uvedení Páně do chrámu, Květná neděle, Zelený čtvrtek, svátek evangelisty Marka, Slavnost Těla a Krve Páně...). Nejedná se tedy pouze o modlitby kolem města, které jsou pozůstatkem husitského obcházení alla Jericho a které působí podivně svým nadbytečným a pověrečným kultem a nesplňují slova Apoštola: "Budiž vzdán dík Bohu, který nás stále vodí v triumfálním průvodu Kristově a skrze nás šíří vůni svého poznání". (2 Kor 2;14) Nevěřícím často takový náboženský průvod s korouhvemi a sochami svatých připadá podivný, poněvadž nevidí zástupnost symbolu. Nepochopí, že modlitba směřuje k Bohu. Je třeba se však vyvarovat přehnané úcty anebo fetišismu. Ale ani úctu projevovanou zobrazením svatých nelze pokládat za idolatrii (klanění se falešnému božstvu), protože je tím prokazována úcta významným osobám, na kterých se projevila Boží velikost. A to vše je povzbuzením k modlitbě.
