Datum vložení: 2.1.2003
Biblické jajin označující osvěžující pití má kavkazský kořen, asis je od hebrejského lisování; označují tedy výsledek a postup (šekar je pak veškerý alkohol). Z lisování také pochází obraz krve: když je převažující červené víno lisováno, zdá se jakoby plody krvácely. V aramejštině se vyskytuje ještě chamer pro alkohol všeobecně. Řečtina používá běžné oinos a gleuokos pro první víno.
Víno se obvykle mísilo s vodou z jiného důvodu - nebyl to sirup, ale rozřeďovalo se pro všechny slavnostní hosty; navíc v římské epoše bylo velmi husté. A k ochucení se dále přidával med a koření (cinzano:-). Ještě dodnes se v jižních zemích pije ředěné víno pro snížení jeho účinků.
O vínu je snad přesvědčivých důkazů dostatek: použít šťávu z hroznů o sabatu je povoleno jen v extrémní situaci. Navíc po zářijovém vinobraní by těžko pili ještě v březnu mošt.
A Písmo? Noe se vínem opil; také kniha Levitikus, Numeri, Deuteronomium, Soudců, 1. Samuelova, Žalmy, Přísloví a Izajáš hodnotí víno jako opojný nápoj. Ježíše obviňovali z pitek (Matouš 11;19). A ukřižovanému ho nabízeli jako narkotikum (Marek 15:23). I při večeři Páně pili víno ve smyslu alkoholického nápoje (1. Kor 11; 21).
Otázka:
V nedávné době jsem nalezl informaci, že je-li v Bibli řeč o víně, tak se nejedná o víno v pravém slova smyslu vždy, ale často i o mošt, nikoli tedy kvašený nápoj. Zvlášť patrné je to v cizím znění, kde jsou používány odlišné výrazy pro víno kvašené a nekvašené, příp. výraz, který vyjadřuje obojí smysl. Například při Večeři Páně je řeč o krvi - "plod vinné révy", čili je možné, že nešlo vůbec o víno, ale mošt, který v té době byl odpařováním a zahušťováním uchováván i delší dobu v nekvašeném stavu. Vždy se varovalo před kvasem... Jedl se nekvašený chléb, proč tedy kvašené , alkoholické víno?Odpověď:
V historii všech náboženství se vyskytuje rituální alkoholický nápoj. Je totiž zásadní rozdíl pít nápoj k obveselení anebo něco na způsob hroznových povidel. Vůbec, kdo by k slavnostnímu přípitku použil limonádu?Biblické jajin označující osvěžující pití má kavkazský kořen, asis je od hebrejského lisování; označují tedy výsledek a postup (šekar je pak veškerý alkohol). Z lisování také pochází obraz krve: když je převažující červené víno lisováno, zdá se jakoby plody krvácely. V aramejštině se vyskytuje ještě chamer pro alkohol všeobecně. Řečtina používá běžné oinos a gleuokos pro první víno.
Víno se obvykle mísilo s vodou z jiného důvodu - nebyl to sirup, ale rozřeďovalo se pro všechny slavnostní hosty; navíc v římské epoše bylo velmi husté. A k ochucení se dále přidával med a koření (cinzano:-). Ještě dodnes se v jižních zemích pije ředěné víno pro snížení jeho účinků.
O vínu je snad přesvědčivých důkazů dostatek: použít šťávu z hroznů o sabatu je povoleno jen v extrémní situaci. Navíc po zářijovém vinobraní by těžko pili ještě v březnu mošt.
A Písmo? Noe se vínem opil; také kniha Levitikus, Numeri, Deuteronomium, Soudců, 1. Samuelova, Žalmy, Přísloví a Izajáš hodnotí víno jako opojný nápoj. Ježíše obviňovali z pitek (Matouš 11;19). A ukřižovanému ho nabízeli jako narkotikum (Marek 15:23). I při večeři Páně pili víno ve smyslu alkoholického nápoje (1. Kor 11; 21).
Na otázku odpověděl:
Marek Slatinský
