Odpověď:

Vysvětlení nemusíme hledat nikde jinde než v Bibli: Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali." On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?" (Lukáš 2; 48-49)

V úryvku se svatopisec zmiňuje o rodičích, Maria o synovi a otci, a Ježíš o Otci. Rodiče se i v tomto případě starají o dítě, které jim dává Bůh - to odpovídá. Nevím, jestli by Maria měla v té situaci použít jiné vhodnější označení - ten muž, můj manžel, tvůj pěstoun? Z legislativního hlediska byl Josef hlavou rodiny - bez ohledu na to, že nebyl biologickým, ale adoptivním Ježíšovým otcem. A ten přece odpověděl jasně, že jeho Otcem je Bůh.

Když se Ježíš ztratil z očí, hledala ho Maria (která ho porodila) i jeho otčím, muž jménem Josef (který si ji vzal za manželku - Mt 1;24 a kterého tak pojmenovala před ostatními, když pro ostatní byl jeho otcem). Nevidím na tom nic zvláštního. A rovněž pochybuji, že z druhé strany by chlapeček Ježíš odmítal říkat Josefovi tatínku. I když to mělo přenesený význam jako u osvojených dětí.