Odpověď:

Podobně jako Janův křest s vyznáním hříchů připravoval lidi na příchod Mesiáše (Mk 1;5), tak nás připravuje zpověď na přijetí Kristova těla. Je to posvátný okamžik, kdy Kristus ústy kněze opakuje: odpouštějí se ti hříchy (Lk 7;48). Ustanovil to Kristus (Jan 20;23), apoštolé k tomu vybízí (Jak 5;16)(Gal 6;1), ale právě ty máš nějaké výhrady?

Pocit milosti je subjektivní, pokud člověka odděluje od Boha hřích. Kdo přijímá Kristovo tělo bez vědomí jeho posvátnosti a vlastní hříšnosti, proviňuje se svatokrádeží. Kdo by jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. (1 Kor 11;27) Není takový pocit nevhodnosti ústního vyznání jen výrazem namlouvání si či předstírání dokonalosti?

Myslím, že říci nahlas: Pane, chyboval jsem a prosím za odpuštění, je výrazem odvahy a rozhodnutí ke změně. Kdo takovou pokoru před Bohem nenajde, kde vezme sílu říci ne ke zlu? A zároveň věřící ve svátosti pokání žádá něco, čím svoje špatnosti napraví.


Proto církev věřící zavazuje, aby (než přijmou svátost oltářní) alespoň jednou za rok před Velikonocemi přijali svátost smíření a také k ní přistoupili v případě vážného přestoupení Božího zákona.