Odpověď:

Jistě; mše svatá je zpřítomněním čili aktualizací Kristovy oběti. Celá jedna část se nazývá bohoslužba oběti. Jestli vás přímo zajímá výskyt slov sacrificium, hostia anebo oblata, použijte vyhledávač .

Možná by to někomu skutečně více přiblížilo, kdyby kněz na úvod bohoslužby řekl: Slavíme nekrvavou Kristovu oběť. K prožívání této skutečnosti nás však jasně uvádí epikleze i samotná konsekrační slova. V římském kánonu je první přijmi a požehnej tyto dary, tuto oběť svatou a nekrvavou a druhé toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. A ještě další: Beránek Boží, který na sebe vzal hříchy světa.

Chtěl bych poznamenat, že k přehodnocení "offertoria" došlo, protože chléb a víno před proměněním lze označit za oběť jen v přeneseném smyslu, když Nová Smlouva nezná jinou viditelnou oběť vedle Kristovy. Chtěli to již upravit na Tridentském koncilu, ale z úcty k Otcům (ve skutečnosti pochází až ze středověku) se toho neodvážili.

Ty "naše" (Je něco, co nám Bůh nedaroval stvořením?) dary jsou symbolem našeho darování se. Tedy způsob, jak se spojit s jedinou výkupnou Kristovou obětí. Obracíme zrak k darům, které se mají stát obětí pro nás a připravujeme se duchem, abychom nabídli vlastní srdce sjednocené s Kristovým. Vyjadřuje to i modlitba ať se dnes před tebou staneme obětí, která se ti zalíbí. Rozšíření výzvy "modleme se" na modlete se, aby se má i vaše oběť zalíbila Bohu / modleme se, aby Bůh přijal oběť své církve je zlomovou částí. Následující náleží již knězi, který je alter Christus.

Skutečně skrze Eucharistii máme my účast na Kristově oběti.