Odpověď:

Votivní označuje zvláštní úmysl.

Votivní mše má speciální zaměření. Neslaví se podle liturgie dne, tedy podle vztahu k liturgickému roku, ale používá odlišné čtení a modlitby. (Neužívají se ani obvyklé barvy té doby, nýbrž - červená za volbu papeže - fialová ve smírných obřadech, ke kterým vyzývá papež či biskup - bílá při výročích.)
Může jít o zvláštní - prosby: za vládce, poutníky, zemřelé.
- události: v době války, odvrácení pohrom, smíření.
- příležitosti: křest, manželství, svěcení a výročí.

Kořeny mají votivní mše v katedrálních bohoslužbách: kanovníci po společné modlitbě breviáře slavili odpovídající mešní liturgii; soukromně pak mši na svoje úmysly.
Později došlo k rozčlenění: v neděli byla zdůrazněna Nejsvětější Trojice, v pondělí dobrota, úterý moudrost, ve středu Duch svatý, ve čtvrtek andělé, v pátek kříž a utrpení, v sobotu Přesvatá Panna. Tedy pokud nepřipadal na určený den nějaký svátek. Současné mešní formuláře znají dva typy votivních mší: k různým tajemstvím Páně a k různým svatým.

Votivní dar je přinesená oběť s nějakým přáním. Teologicky obsahuje prokázání Boží moci nad stvořením. Často se pak poutní místa plnili stříbrnými medailony a ještě dodnes se objevují jako "motivované sponzorské" dary.
Ex-voto vyjadřuje slíbený dar po vyslyšení prosby (třeba Boží muka postavená po zázračném vyléčení nemocného dítěte).