Odpověď:

Řád kajícníků je životní stav, do kterého přijímal biskup ve starověku "padlé křesťany". Poté vykonávali veřejné pokání a věřící byli vyzývání k modlitbám za tyto provinilce. To, že někdo po křtu opustil Krista, bylo pokládané za tak závažné, že i po dlouhém pokání nemohli v církvi zastávat nějaký úřad. Nebyli však v postavení dnešních lustrovaných, ale sami chtěli odčinit těžké provinění, aby nezemřeli v nekajícnosti.

Až později bylo odříkání o chlebu a vodě nahrazeno modlitbami a odpustky. Po tomto obratu mnozí dále dobrovolně hledali kající styl života v poustevnictví a přísných observancích různých řádů. I příklad svatého Františka strhl mnohé, kteří toužili být ve světě jakoby ve stínu kláštera; praktikovali abstinence, posty, umrtvování, bdění a modlitby. Tak vznikly kající řády, tzv. přísné řehole , které mnozí napodobovali. Jsou to (či byly) žebravé řády také kartuziáni či trapisté .