Odpověď:

Takto postavená představa, že já se budu mít dobře a někdo blízký zle, je samozřejmě trýznivá. Můžeme jen obtížně pochopit, jak má Bůh vymyšlené, aby nebyl rozpor mezi tím, že já jsem šťastný a někdo, kdo mi byl blízký, je nešťastný. Ale v nebi budeme mít jinou perspektivu, budeme vidět věci v jiných, na zemi netušených souvislostech.
Pokuste se podívat na otázku z více stran. Otec chce pro své dítě to nejlepší, ale musí přihlížet zkáze svého syna. V této situaci je přece Bůh, který přichází o své "dítě". On ho ve své lásce povolává k životu, ale musí ho odsoudit svou spravedlností / zakoušet jeho odmítnutí (záleží na pohledu teologů; já si hodnotit Boží stanovisko nedovolím).

Vztah k rodičům má základ v předání života, který pochází od Boha. Otec je blízký synovi a syn otci právě kvůli předání života, avšak původ života je u Boha a v Bohu. On čerpá z Boha - pokud ho nezprostředkovává, musí ustoupit, aby Bohu "nestínil". Vždyť i přikázání miluj svého bližního jako sebe pochází od Boha a následuje až po miluj Boha nadevše. Sice si to nedokáži představit ani já, ale je to právě tím, že i pro mě otec představuje dobro, které pochází od Pána; a nikoliv zlo. Pokud však člověk volí mezi rodinými vztahy a jenom z touhy po Bohu opustí otce nebo děti a získá stokrát víc (Mt 19; 27-30), nemůže mu v nebi nic chybět.

Navíc každý člověk je někomu blízký a proto si nemůžeme odvodit, že kvůli dokonalé blaženosti jednoho nepřijde nikdo o Boží blízkost (když už došlo k takovému rozdělení u andělů). Vždyť se to neděje bez důvodu; konečné odloučení od Boha znamená, že zradil smysl svého stvoření.

Ještě si vezmu na pomoc to, co říká sv.Tomáš: Mluvíme-li o dokonalé blaženosti, která bude ve vlasti, není k blaženosti třeba společnosti přátel, protože člověk má celou plnost své dokonalosti v Bohu. - Slávu, která zakládá blaženost, má člověk u Boha a ne u člověka. Dostatečnost všeho dobra má člověk v Bohu.
Augustin: člověk na zemi zakouší štěstí jen ve společnosti lidí (pokud není zrovna mystik) a v nebi je podporován tím, že se navzájem vidí a ze své společnosti se radují, ale dokonalá blaženost je poznání Boha.