Odpověď:

Hříchem není hlasovat v referendu pro připojení k Evropské unii, ale hříchem je i jen souhlasit s potraty. Dát průchod zlu, umožnit ho, šířit - to jsou věci, které odsuzujeme jako špatné. Mezi podporou Unie a schvalováním potratů nemusí být žádná vazba.

A teď to vysvětlím: potrat je v ČR legální, proto se nejedná o žádnou změnu. Vstupem do EU nelegalizujeme interrupce - to již naši zákonodárci bohužel udělali. České zákony se totiž stran potratů od evropských (alespoň co já vím) neliší - všeobecně vzato jsou jedny z nejliberálnějších na světě, proto se souhlas se vstupem nedotýká potratů. V Polsku je jiná situace, protože polské zákony se v tomto od evropských odlišují; a z toho důvodu žádali o výjimku. Tady je nutné říci, že Unie místní specifika akceptuje (podobná situace je přece ve Spojených státech, kde jsou rozdílné zákony).

Evropská unie je pak především otázkou po výstavbě budoucnosti - má se Evropa týkat patnácti, jednadvaceti či šestadvaceti států? Zdá se již na čase, když padlo rozdělení na komunistický Východ a imperialistický Západ, utvářet něco společně na tradičních základech (židovský personalismus zdůrazňující důstojnost jednotlivé osoby, římský smysl pro právní stát, řecké zhodnocení rozumové reflexe, křesťanský apel všeobecného bratrství). Stará Evropa se přece na světové scéně nepřežila, ačkoliv je tlačena stranou americkým panstvím a asijskými kolosy. Náš kontinent by neměl být zbytečně skromný: společná Evropa na křesťanském základě významně ovlivňovala dějiny. Neobnovujeme však impérium, ale spojujeme rozdílné země při zachování jejich identity a odlišností v řeči, náboženství, tradici a zvycích.

Ačkoliv jde o dočasné vnější uspořádání, už Pavel VI. (9.9.1963) zdůraznil důležitost sjednocené Evropy především ve spontání podpoře národů v duchu vzájemné a upřímné spolupráce. Ale pokud jsou obtíže, nikdo je nezastírá; při posledním poselství ohledně Evropské ústavy (20.6.2002) Jan Pavel II. neskrýval obavy. Myslím, že ani my si nic neidealizujeme, ale skutečně vnímáme, že rozšířením Evropské unie či poevropštěním země vplujeme do "mezinárodních vod". Vždyť s touto věcí začali přesvědčení katolíci (Schuman, De Gaspari, Adenauer) a teď je na nás, abychom v tom pokračovali. Inspiraci nalezneme určitě na mnoha místech: u sv. Benedikta, Cyrila a Metoděje, Kateřiny Sienské, Brigity Švédské, Edity Steinové - nejspíš toho neuděláme tolik jako třeba v řeholi Dominik, Ignác, Františci, Bosco; v kultuře Anselm, Bonaventura, Tomáš; v politice Ludvík Svatý, Tomáš Morus, Jana z Arku; v kontempaci Klára, Terezie.., ale to neznamená, že se nemáme pokusit, spíše naopak.

Důležité je tedy volit podle svého svědomí; hříchem by naopak mohlo být zanedbání své povinnosti vyjádřit se v referendu. Špatné je nevolit - odmítnou podílet se na zodpovědnosti. Vždy je sice určitý rozdíl mezi ideálem a realitou, ale není důvod brojit a odmítnout a priori sjednocování, zvlášť pokud sám nemohu nic pozitivního nabídnout. Naši biskupové dokonce souhlasili s šířením informační brožurky, aby nám pokytli základ pro rozhodnutí a také zamezili šíření apokalyptických sektářských fám o nástupu říše zla. Tady bych jen poznamenal, že největší propagaci poskytují samotní odpůrci integrace, protože ono dílko nemá samo o sobě velkou přesvědčovací hodnotu. Neznám zadání briefu, ale taková decentní forma věřící rozhodně neovlivní.


P.S. Co se mne týká, já se jen těším, až budeme platit stejnou měnou jako ve Vatikánu.