Odpověď:

Kdybych si Váš dotaz nepřečetl až do konce, tak bych naopak četbu katechizmu velmi doporučil :-)) Vždyť konečně těžko mohu odpovědět něco jiného, než co je tam napsaného... Takže postupně:
Ježíš postavil svou církev na petrovem vyznáni, ne ne něm, že jeho předchozi jmeno znamenalo steblo, slama, a změnou jmena Ježíš vyjádřil, že od teď bude stát pevně na vyznání, že ježíš je Boží syn, spasitel.
Problém je v tom, že Ježíš církev nezaložil ani na Petrově vyznání. Kdyby byla založena na Petrově vyznání u Césareje, tak církev trvá tak maximálně 3 roky, protože během pašiových událostí Petr totálně zklamal a jeho někdejší vyznání bylo v nenávratnu. Církev byla zamýšlena Ježíšem jako společenství těch, kdo v něj uvěří. Kromě širokého okruhu `učedníků` si sám vyvolil apoštoly, které zvlášť vzdělával. A mezi nimi měl zvláštní péči o Petra. Ovšem ne proto, že by byl lepší než oni, že by měl kvalitnější lidské vlastnosti, ale proto, že si ho prostě vyvolil (vždyť ani to Petrovo vyznání nebylo z jeho vlastní hlavy...), aby mu svěřil důležitý úkol. Církev stojí pevně ne na lidském vyznání, ale že ji prostřednictvím `Božích vyvolených` vede Duch svatý. Biskupům a římskému biskupovi (papeži) je svěřen tentýž úkol, protože evangelizace má obsáhnout všechny národy (Mt 28,19-20).

Proč máme kněze, když v Písmu je, že Bůh z nás udělal královské kněžstvo, proč se lidé v katol. církvi dělí na laiky a ...nevim, jak se tomu říká, vždyť Ježíš hledá učedníky...
No protože si Ježíš taky z učedníků vybral apoštoly, aby se stali prostředníky Jeho milosti mezi ostatními. Samozřejmě, že přístup ke Kristu máme všicni, ale setkání ve svátostech bylo svěřeno zase jen apoštolům. A ti je předávali svým nástupcům - biskupům - a ti pak kněžím. Tzv. dělení církve na laiky a hierarchii je to, co nazývá 2. vatikánský koncil `obecné` a `služebné` kněžství. Obecné kněžství přijímá každý člověk křtem a znamená, že jsme se stali Božími dětmi a máme tak k Bohu přístup. Služebné kněžství (čili biskupové, kněží a jáhnové) jsou ve službě obecnému kněžství vysluhováním svátostí.

Proč neomylnost papeže, když někteří vyhlásili hereze - v dějinách, byli pro vraždění židu.... kde je ta neomylnost?
Neomylnost papeže je vázána na jeho úřad a je striktně omezena na otázky víry a mravů, a to ještě za zvláštních okolností. Neznamená, že by se papež v jiných otázkách, než jsou tyto, nemohl mýlit. Ještě se nestalo, že by se papež dopusil hereze - věroučného omylu. Naopak mnohokrát mylnému učení zabrání. Jako člověk ale zůstává omylný - viz spor Petra a Pavla v otázce přijímání pohanů do církve.

Odpouštění hříchů jen ve zpovědi? Víra zbavuje hříchů, vírou jste spaseni...nikdo nevejde do božího království než skrze mě.
Ale co jiného je svátost smíření než právě setkání s odpouštějícím Kristem? Nikde jinde nezažije člověk ani subjektivní pocit odpuštění a přijetí než právě ve svátosti smíření. A že zpověď není výmysl církve najdete v evangeliu: Jan 20,22n.

Nač prosit o odpustky, když Ježíš už podal dokonalou oběť a není třeba už žádné oběti. V něm bylo všechno dokonáno.
Odpustky nejsou přídavek k Ježíšovy oběti, ale lidská snaha o napravení škod způsobených hříchem a vyjádření pokání. Protože škody, které náš hřích působí, už nevrátíme, snaží se je člověk nahradit, a to ve dvou rovinách: v rovině lásky k Bohu a v rovině lásky k bližnímu. Smyslem těchto odpustků je tedy snaha o návrat k Otci a o smíření s Bohem, zároveň prohloubení církevního společenství a zdokonalení lásky k bližnímu.

Proč očistec, když jsme vírou v Ježíše Krista očištěni, jeho krví prolitou na kříži.
Očistec je dočasný stav duše po smrti, která `dozrává` ke společenství s Kristem. Není to očišťování od hříchů.

Když se tak koukám, tak mi to v církvi přijde jako novodobé zákonictví, musíš dělat dobré skutky, aby ses líbil Bohu...
Jdi ke zpovědi, aby jsi byl čistý a mohl přijít k bohu, ale k Bohu můžeme jen skrze J.K.
Tak nevím, když srovnám asi 700 starozákonních příkazů a zákazů s pěti!!! církevními přikázáními, tak je to velký nepoměr. :-))) Přece to neděláme proto, abychom splnili nějaké nařízení, ale abychom se přiblížili Kristu. Očištění, čili zpověď, se děje právě v setkání s Kristem ve svátostech, nikoli před tím. Přece hříchy může odpustit pouze Bůh!!!

A jak je to s eucharistií? Vždyť už oběť byla jednou vykonána. tak kněz přece Ježíše znovu neobětuje.
To rozhodně neobětuje. Eucharistie je zpřítomnění Ježíšovy oběti, nikoli její opakování. A církev plní Kristův příkaz: To čiňte na mou památku. Je to Jeho závěť, a jestli si myslíme, že v něj věříme, tak bychom ji neměli zanedbávat.

Nemůžu zde rozepisovat celou katolickou věrouku, ale kvalitní literatury je všude dost. Pro začátek stačí třeba Základy křesťanské víry zveřejněné na našich stránkách.
PŠ