Odpověď:

Církev je ve dvojím ohni: jedni (ateisté) ji budou obviňovat, že vytváří lži; druzí (gnostici), že zatajuje pravdu. Není rozumné se přidržet i v tomto případě „zlaté střední cesty“? Myslím tím uznat, že to, co zprostředkovává, pochází od Boha. Máme nějaký důvod navzájem se klamat? To je otázka vnitřní pravdivosti a k ní se také připojuje souhlas tradice a dvou miliard současných křesťanů. Přesto se někdo domnívá, že všechno je jinak a živí tím v sobě představu, že jedině on má pravé poznání.

Překvapuje mě, že vás neuchvátilo spíše inspirovane evangelium. Toto slovo používáme pro vyjádření, že sám Bůh garantuje jeho obsah. U apokryfů tomu tak není, jako apokryfní (tajný) se označuje text, jehož četba vyžaduje zvláštní iniciaci a používá se privátně. Takové apokryfy jsou mimo seznam posvátných knih pro svůj neznámý či falešný původ; prostě do kánonu nepatří. Boží Slovo k nám promlouvá v Písmu a není to přes lidské výplody. Chápu, že umně napsané (ale vymyšlené) koptské dílko podporující feminismus se bude alespoň některým líbit. Aniž bych si však dělal legraci, musím poznamenat, že mě osobně by snad depresi spíše přivodilo: Mnoho lží vsunul Ďábel do Svatých písem, mnoho pravd vytáhl.
Ten, kdo se pokusí nakrmit Spravedlivé dítě masem zabitého živého zvířete, nebo jídlem z mleté pšenice nebo sladkostmi, je nejnebezpečnější nepřítel.
Myslím, že i samotným dílem lze argumentovat proti identitě Magdalény a milovaného učedníka: On se mi dosud zjevuje a zjevuje se i jednomu ze svých milovaných učedníků. Ve trojici často mluvíme a On nás často vodí do tisíce krajů na nebi. Zásadní je však evangelium podle Jana (19;26): Ženo, hle, tvůj syn by asi Ježíš nepoužil na Magdalénu. To, že při posledních událostech (20. a 21. kapitola) není Jan jmenován, je výrazem skromnosti autora, ačkoliv je ve středu dění spolu s Petrem (20;2): Marie Magdalská běžela k Šimonu Petrovi a tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval... To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a který je zapsal. Takže evangelium jasně vylučuje, abychom Jana ztotožnili s Magdalénou, to bychom se už mohli také zabřednout do toho, že jí připíšeme jeho evangelium. A o tělesném kontaktu učedníků s Ježíšem v Písmu není vůbec nic!

To, že vám tento spis něco vyřešil, je polovičaté, protože další zase navodil. Uznávám však dobrý účel podobných děl, ale církev je odmítla pro nejisté části, které byli zneužívány bludaři. Už sv. Augustýn se odmítá zabývat vybájenými spisy, které mají tajemný původ nepodložený autoritou Otců. Uznává, že nemůže např. popřít, že by Henoch něco napsal, ale poukazuje na píli kněží jeruzalemského chrámu, kteří uchovali všechny posvátné knihy. A podobné to bude třeba i s Jidášovým evangeliem. Nemůžeme na ně hledět bez podezření, když nevedou skrze pravdu k Pravdě.