Odpověď:

Prolog je slavnostním a hymnickým úvodem k Janovu evangeliu. Podobně jako 1. Janův list 1; 1-4 se odvíjí kolem figury Slova-logos. Takto je označena tzv. "naše" druhá božská osoba; Slovo, které se vtělením stalo Ježíšem; Syn, který byl s Otcem od věčnosti, od počátku, při stvoření, v dějinách i v církvi.
Uvedený text je jakýmsi poetickým vyznáním víry. Dominantní postava představovaná termínem Slovo je spojována se symbolickými výrazy život, světlo a jeho identita vyplývá ze svého zvláštního vztahu s Bohem, který je upřesněn přívlastky jednorozený a Bůh jako Otec. Logos se neidentifikuje s Bohem, ale není oddělen ani podřízen; tak je (ve své osobní identitě) Bohem, nakolik byl od počátku v plném a neustálem vztahu s Bohem. Potvrzuje a dokazuje tím trvalý vztah s Bohem od absolutního počátku: Otec spočívá v Synovi a Syn v Otci.
A zároveň se v evangeliu objevují náznaky vazby na stvoření - na počátku Geneze a na sapienciální SZ literaturu, která oslavuje Boží moudrost - Boží moudrost byla od počátku, tvořila a pracovala s Bohem.
Janova předmluva k evangeliu má přiblížit Krista jako věčného Syna, který neměl lidskou podobu, ale existoval spolu s Bohem jako nehmotná logická moudrost (ne jako vnější zvuk, hlas, ale jako vnitřní slovo) a zachycuje trojí vztah: k Bohu, stvoření, vtělení.