Odpověď:

Latinské tonsura či české postřižiny označuje "ostříhání", tedy účes s částečným vyholením. V antickém světě bylo oholení hlavy znamením otroků, poté ho začali užívat mniši a od šestého století se prosadilo také u ostatního kléru. Na Východě byla spojena s prvním svěcením lektora a na Západě se udělovala samostatně jako obřad přijetí klerika. Tonzura byla znamením zasvěceného života. Biskup ustřihl kandidátovi duchovního stavu část vlasů, aby zdůraznil jeho odstup od světských záležitostí (v jistých dobách se muži věnovali péči o vlasy více než ženy). Rozlišovali se tři styly tonzury: římská sv. Petra, při níž se vyholila hlava vyjma věnce vlasů; východní sv. Pavla obnažující kolečko na hlavě; keltská sv. Jana, při níž zůstala jen kštice nad čelem. V anglickým zemích se s tichým souhlasem Apoštolského Stolce přestala užívat během pronásledování. Jinak byla do II. vatikánského koncilu součástí kněžského svěcení; ještě kodex z roku 1917 definuje klerika na základě tohoto obřadu, ten byl však spolu s nižšími svěceními zrušen instrukcí Ministeria quaedam, a nový kodex (1983) pokládá za duchovního toho, kdo přijal svěcení jáhna.