Datum vložení: 19.6.2003
Jak mám odpovědět člověku, který vůbec neuznává objektivní pohled na vykoupení a říká, že Pán Ježíš nemusel zemřít, kdyby se k němu lidé tenkrát zachovali jinak, a že šel na smrt hlavně z toho důvodu, aby lidi vyprovokoval (jako proroci)?
Prosím též o doporučení nějaké literatury. Děkuji.
Z kauzálního hlediska zemřel Kristus proto, že byl odsouzen na smrt v monstrprocesu a popraven ukřižováním.
Z teleologického hlediska zemřel, "aby z milosti Boží za všechny lidi podstoupil smrt" (Žid 2,9), "aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu" (Gal 4,5); "obětoval se za naše hříchy, aby nás zachránil z tohoto zlého světa, jak to chtěl Bůh, náš Otec" (Gal 1,4), "byl zabit a svou krví vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu i národa" (srv. Zj 5,9).
Tím, že se Ježíš sjednotil ve svém lidském srdci s Otcovou láskou k lidem, "projevil jim lásku až do krajnosti" (Jan 13,1), protože "nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí život" Jan 15,13). A tak se v utrpení a ve smrti stalo Ježíšovo lidství svobodným a dokonalým nástrojem jeho božské lásky, která chce, aby všichni lidé byli spaseni. On totiž svobodně přijal své utrpení a smrt z lásky k svému Otci a k lidem, které Otec chce spasit: "Nikdo mi život nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe." (Jan 10,18) Odtud svrchovaná svoboda Božího Syna, když jde dobrovolně na smrt. (KKC 609) Hrozím se toho, že bychom mohli definovat "Ježíš zemřel, protože" a tečka. Jeho smrt je oběť a dar; nevýstižný dar. Vtělil se, aby nás vykoupil se všemi důvody a se všemi následky (aby žil a zemřel nějakou lidskou smrtí). Vykoupení je napravením našich hříchů a zároveň nás nemůže neproměnit, když nás přibližuje Bohu; a skutečně máte pravdu, že nelze najít jediné a jednostrané vysvětlení.
Kristova smrt je zároveň velikonoční obětí, která dovršuje definitivní vykoupení lidí skrze "beránka, který snímá hříchy světa" (Jan 1,29), a obětí nové smlouvy, která znovu uvádí člověka do společenství s Bohem tím, že ho s ním smířila prostřednictvím krve "prolité za všechny na odpuštění hříchů" (Mt 26,28). (KKC 613)
Ve vyznání víry říkáme o Kristu: "byl za nás ukřižován". Proto nemůžeme tuto skutečnost popřít, chceme-li zůstat křesťany.
Vhodnou četbou může být "My kážeme Krista ukřižovaného" od R. Cantalamessa.
Otázka:
Ráda bych se dozvěděla, jaký je oficiální názor Katolické církve (a kde ho najdu) na důvod vykoupení, proč vlastně Pán Ježíš Kristus zemřel. Dočetla jsem se, že existují různé filozofické doktríny: objektivní (Kristus zemřel proto, aby učinil zadost Boží spravedlnosti a abychom se stali pro Boha přijatelnými.), subjektivní (Kristus přišel a zemřel spíše proto, aby změnil nás než Boží postoj k nám) a klasická (vítězství nad zlými silami světa). Já osobně zastávám názor, že se tyto důvody doplňují a že všechny jsou pravdivé. A myslím si, že pokud bychom některý z nich označili za zbytečný (zvl. objektivní), pak by to mohlo vést k herezi.Jak mám odpovědět člověku, který vůbec neuznává objektivní pohled na vykoupení a říká, že Pán Ježíš nemusel zemřít, kdyby se k němu lidé tenkrát zachovali jinak, a že šel na smrt hlavně z toho důvodu, aby lidi vyprovokoval (jako proroci)?
Prosím též o doporučení nějaké literatury. Děkuji.
Odpověď:
Podíváme-li se na problém trochu hlouběji, zjistíme, že otázka proč? má dvojí rozměr- můžeme jej nazvat kauzální (tj. co bylo příčinou) a teleologický (tedy co bylo účelem - neplést s "teologický"!).Z kauzálního hlediska zemřel Kristus proto, že byl odsouzen na smrt v monstrprocesu a popraven ukřižováním.
Z teleologického hlediska zemřel, "aby z milosti Boží za všechny lidi podstoupil smrt" (Žid 2,9), "aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu" (Gal 4,5); "obětoval se za naše hříchy, aby nás zachránil z tohoto zlého světa, jak to chtěl Bůh, náš Otec" (Gal 1,4), "byl zabit a svou krví vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu i národa" (srv. Zj 5,9).
Tím, že se Ježíš sjednotil ve svém lidském srdci s Otcovou láskou k lidem, "projevil jim lásku až do krajnosti" (Jan 13,1), protože "nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí život" Jan 15,13). A tak se v utrpení a ve smrti stalo Ježíšovo lidství svobodným a dokonalým nástrojem jeho božské lásky, která chce, aby všichni lidé byli spaseni. On totiž svobodně přijal své utrpení a smrt z lásky k svému Otci a k lidem, které Otec chce spasit: "Nikdo mi život nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe." (Jan 10,18) Odtud svrchovaná svoboda Božího Syna, když jde dobrovolně na smrt. (KKC 609) Hrozím se toho, že bychom mohli definovat "Ježíš zemřel, protože" a tečka. Jeho smrt je oběť a dar; nevýstižný dar. Vtělil se, aby nás vykoupil se všemi důvody a se všemi následky (aby žil a zemřel nějakou lidskou smrtí). Vykoupení je napravením našich hříchů a zároveň nás nemůže neproměnit, když nás přibližuje Bohu; a skutečně máte pravdu, že nelze najít jediné a jednostrané vysvětlení.
Kristova smrt je zároveň velikonoční obětí, která dovršuje definitivní vykoupení lidí skrze "beránka, který snímá hříchy světa" (Jan 1,29), a obětí nové smlouvy, která znovu uvádí člověka do společenství s Bohem tím, že ho s ním smířila prostřednictvím krve "prolité za všechny na odpuštění hříchů" (Mt 26,28). (KKC 613)
Ve vyznání víry říkáme o Kristu: "byl za nás ukřižován". Proto nemůžeme tuto skutečnost popřít, chceme-li zůstat křesťany.
Vhodnou četbou může být "My kážeme Krista ukřižovaného" od R. Cantalamessa.
Na otázku odpověděl:
Marek Slatinský
