Odpověď:

Problém vzniku zla je určitým tajemstvím zejména v tom smyslu, co je na zlu vůbec přitažlivého; proč ho volí bytost, která je stvořena s vůlí určenou k volbě dobra? To platí zejména v otázce pádu andělů, neboť v případě člověka zde již existuje jakási léčka, do níž může člověk upadnout - existuje zde pokušení. Ačkoliv však i andělé byli zřejmě vystaveni Bohem zkoušce, nebylo v tomto bodě možné hovořit o pokušení, neboť pokušení Bůh vytvořit neumí. Neumí vytvořit něco, co vydává zlo za dobro. Co se týká původu zla z dobra, zde Církev vždy hájila pojem zla jako parazita na dobru. Zlo nemá svou vlastní existenci odlišnou od toho, co Bůh stvořil, ale je dobrem, kterému něco podstatného schází. Stane-li se vražda, vše použité je dobré - nůž, síla, rozum... věci jsou však použity na nesprávném místě. Je zřejmě problém s nenávistí, i když i ona se snad dá definovat jako zvrácená láska, nebo její nedostatek v určité vášni; ale cítíme, že zde definice zla jako nedostatku dobra může vést k určitému podceňování zla a jeho tajemné síly. Tak se dostáváme zpět na začátek k pojmu zla jako tajemství. Jsou tedy jakési dva hraniční body: zlo není samostatným principem stejné síly jako dobro, to je první bod, a druhý - zlo není pouhým neškodným nedostatkem, ale nedostatkem, který zasahuje a přivádí ke zvrácennosti ty nejcennější stvořené síly. Mezi těmito body se mohou pohybovat naše úvahy o zlu.
Proč se tedy andělé vzbouřili nám jasné není, ale že se vzbouřit mohli patří k jejich svobodě. Dar není darem, pokud ho nelze odmítnout. Stvořená bytost nemůže odmítnout svou existenci, neboť odmítnout lze něco jen použitím, a tedy i přijetím své vůle, ale může tuto vůli zamiřit špatně, tedy nedokonale, nebo jinak řečeno (viz výše) s určitým podstatným nedostatkem.