Odpověď:

V praxi to znamená, že Bůh nikdy nikoho neuvádí do hříchu (zejména zoufalství). Neznamená to tedy, že nebudeme velmi vážně trpět, ale že všechna tato utrpení mají šanci nám nakonec prospět. Ještě vážnějším problémem v každém utrpení než problém bolesti jako takové, je problém zoufalství. Jak velmi pomůže každému trpícímu vědomí, že toto utrpení je dočasné, že ho jiní přestáli a podobně. Jak velmi subjektivní a na psychice závislou je intenzita každé bolesti! V každém utrpení jde především o naději, která má šanci naše utrpení unést. Věta o nenakládání nadměrného nákladu je především sebezjevením Božím: já jsem ten, kdo je Tvou nadějí, a proto mužeš unést vše, neboť nic není větší než já. Mystici také vidili jakési nebeské váhy odměřující přesně kříž každého člověka. Samozřejmě jde o obraz, Buů žádné zlo na nikoho nenakládá. Tyto věci nám mají právě pomoci přemoci pokušení zoufalství. Utrpení nám může přinést leccos, bezradnost, pasivitu, vztek i hrůzu, ale hřích nepřináší utrpení nikdy, ten do něj vždy vnášíme svým rozhodnutím zbytečně my sami. Je to na naléhání ďábla, který nám namlouvá, že je to zákonité, že to jinak nezvládneme, že Bůh od nás žádá hrdinství, že zde není jiná perspektiva a podobně. Výrok o Božích váhách odměřujících utrpení nám pomáhá odhalit tento klam.