Odpověď:

Správně bychom měli hovořit spíše o požehnaných než posvěcených předmětech. Toto požehnání spočívá v modlitbě církve (zastoupené osobou žehnajícího), aby právě Bůh žehnal těm, kdo budou zmiňovaných věcí užívat (například k modlitbě, ale i k práci, k obývání...) a prospívalo jim to k prohloubení víry a zbožnosti.
Když Bůh žehná sám nebo skrze jiné, zaslibuje se totiž vždy Boží pomoc, ohlašuje se jeho milost, hlásá se věrnost s ujednanou smlouvou. Když žehnají lidé, chválí toho, kterého prohlašují za dobrého a milosrdného. Bůh totiž uděluje požehnání tím, že sděluje svou dobrotu anebo ji předem ohlašuje. Lidé "žehnají" Bohu tím, že hlásají jeho slávu, vzdávají mu díky, zbožně ho uctívají a projevují mu poslušnost. Písmo dosvědčuje, že všechno, co Bůh stvořil a zchovává milostí své prozřetelnosti ve světě, ohlašuje jeho požehnání a má vést k požehnání jemu. Požehnání se především a hlavně vztahují k Bohu, jehož velikost a dobrotu zdůrazňují: Vždyť Boží dobrodiní jsou sdělována lidem, které Bůh svou prozřetelností řídí a chrání. Požehnání se takévztahuje na stvořené věci, jejichž hojností a rozmanitostí Bůh člověka obdarovává.
Základem je naše rozhodnutí zbožného užívání a poté modlitba, aby nás při tom doprovázela Boží milost. Jde to věci zasvěcené Bohu, tedy takové, které nás mají jemu přiblížit (ať už se jedná o medailky, růžencové prstýnky či kaple apod.)

Další výklad k žehnání naleznete v komentáři ke slavnosti Zjevení Páně.