Odpověď:

Z knihy Zjevení se při bohoslužbách předčítá téměř ze všech kapitol (vyjma 6., 8., 9., 13., 16. a 17.). Lze tedy říci, že je spíše hojněji užívaná a to během velikonoční doby, na závěr lirurgického roku a při mších o svatých. Dále uváděný Izajáš 11;6 je pak mimo jiné textem pro první neděli adventní v cyklu A.

V samotném kázání jistě není jednoduché objasnit symboly a jasně představit budoucí věci. Doslovné rozvíjení určitých biblických obrazů by se stalo pohádkou - popisem (budoucích) událostí, které se nenachází v reálné rovině. Třeba to království na tisíc roků vzbuzovalo diskuze už od počátku; dokonce se podle něho nazývá chiliastické hnutí, které jeho příchod očekávalo v pozemské podobě. Tento úryvek se však nevykládá historicky, ale duchovně: spoutání satana je spojeno s Ježíšovým životem a tisícileté království s časem církve. Jeho obnovený útok pak poukazuje na opakovaný boj zla až do svého konce.
A stejně spirituální obsah má lvíče tulící se k beránkovi - je básnickým vyjádřením pokoje, neboť dokonalá spravedlnost přináší dokonalý pokoj (zde popsaný návratem ráje).

Nesprávným pochopením se mohou objevovat strašidelné představy eschatologických hrůz anebo opačné malování sladkého ráje - případně oboje, jak se to děje v sektách. Je vskutku obtížné nesklouznout do iluze, ale hovořit pravdivě o budoucnosti na podkladu Písma. Neřekl bych, že se tato část zanedbává; spíše se vjemové líčení přesunulo do pojmového, když hovoříme o příchodu "Božího království".