Otázka:

Zajímalo by mě, jak je to se zvířecí duší. Někdo říká, že zvíře vůbec nemá duši. Jeden kněz mi řekl, že zvíře duši má, ale že ta umírá zároveň s tělem. Kdyby prý nemělo duši, pak by ani necítilo žádnou bolest. Já si kladu otázku, proč by vlastně zvířecí duše nemohla žít dál po smrti? Když kolem sebe vidím, jak zvířata dovedou milovat (mimochodem kolikrát více než některý člověk), jak dovedou i vicítit, když je člověk smutný a např. ho potěšit, pak nevidím důvod, proč by i zvířata po smrti nemohla přijít do nebe. Dále se cítím trochu zneklidněna tím, že by Bůh stvořil zvířata s úmyslem, že je jednou definitivně nechá zemřít a zaniknout. Když je stvořil pro nás tady na zemi, pak by je nám přece mohl darovat i v nebi. Zajímalo by mě, jestli je někde přímo řečeno, že zvířata do nebe nejdou. V jednom katolickém časopise jsem totiž četla, že i mnozí významní křesťanští myslitelé nechali ozázku, zda mohou i zvířata přijít pro smrti do nebe, otevřenou. Je to skutečně pravda? Moc ráda bych znala názor celé církve jako celku, ne jen názor jednoho kněze, jestli ovšem se církev jako celek někdy zabývala otázkou existence zvířecí duše a nebo jestli odpověď na tuto otázku ještě nezná.
Děkuji