Odpověď:

Jsem si jist, že těmto požadavkům vyhovuje katolická (řecko- i římsko-) církev. Jedině v případě původního významu slovesa diskriminovat/rozlišovat, musím potvrdit, že katolická církev rozeznává a uznává odlišnost pohlaví. Nelišný přístup ke svěcení (na což snad narážíte) můžeme nalézt právě ve starokatolické církvi. U všech svátostí – nejen svátosti svěcení – jsou důležité tři věci. Totiž udělovatel, způsob a víra, i „adresát“. Pro platnost svátosti svěcení je třeba:
- biskupa, který má zmiňovanou apoštolskou posloupnost
- liturgický obřad vkládání rukou s předepsanou modlitbou
- pokřtěného muže (CIC 1024), kterému nebrání překážky podle dalších kánonů
Mimo katolickou církev je problém s apoštolskou posloupností; v protestantských společenstvích bývají „farářky“ voleny; ale hlavně tam, kde „světí“ ženy, již nelze mluvit o platném svěcení. S ostatními svátostmi kromě křtu je to rovněž na pováženou. Po „svěcení“ jáhenky ve jmenované církvi, se v tiskové zprávě objevilo, že bude vysluhovat pomazání nemocných (vyhrazené knězi).