Odpověď:

Tak jak formulujete svou otázku, zdá se mi, že tu určitý problém je, ale že ho již začínáte řešit. Křesťanství není nic dobrého cizí, jsou křesťané, kteří se jógou inspirují, jsou lidé, pro které se jóga stala cestou ke křesťanství a samotní vyznavači jógy jsou vesměs velmi sympatičtí lidé. Sama o sobě je však jóga jinou cestou k nalezení smyslu života než křesťanství, je to odlišný recept. Jóga nezná Spasitele, nezná Boha, který se stal člověkem, je prostě jedním z lidských pokusů k nalezení životního štěstí. Každý takový lidský pokus dosáhnout nebe je nám drahý a sympatický, ale každý v sobě skrývá nebezpečí, že nám stavěním žebříků do nebe zakryje skutečnost, že samo nebe sestoupilo k nám na zemi. U mnoha východních nauk si navíc nejsme tak zcela jisti tím, jakým silám a jakému působení se v nich otevíráme, anebo alespoň zda se nezačínáme nebezpečně shlížet sami v sobě, ve svým pocitech. Také navázanost na jednoho mistra je velmi nebezpečná, a to i v rámci křesťanství, natož mimo něj. Bůh nám dává k naší duchovní cestě průvodce, ti však obyčejně nemají v sobě žádnou fascinaci, ale spíše postupně ustupují do pozadí, aby nám nebránili setkání se skutečně Živým Mistrem. Při každém setkání s cizí duchovní cestou je třeba si neustále klást otázky: Setkávám se ještě se skutečnými křesťany? Čtu ještě křesťanské knihy? Co skutečně zajímá mé srdce? "Všechno pokládám za nic ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Ježíše" (sv. Pavel).