Odpověď:

Vztah Boha a světa je v křesťanské teologii řešen pojmem stvoření. Svět je stvořen - není tedy ani součástí Boha, ale ani není na Bohu nezávislý, má svou existenci od Boha. Přesnější filozofický a teologický popis tohoto vztahu se pokoušejí podat především středověcí autoři, mezi nimiž vyniká sv. Tomáš Akvinský, jehož obě známé "summy" vyšly i v češtině. Z filozofického hlediska jde o rozlišení dvou typů existence, na které zde narážíme, a jejich vzájemné závislosti. Hledíme-li na tento vztah především přírodovědecky, můžeme říci, že Boha nedosazujeme do žádné fyzikální rovnice jako veličinu, a přesto žádná z těchto veličin by ani chvíli neexistovala bez Boží vůle. Bůh nejen svět stvořil, ale stále jej udržuje v existenci, bez jeho vůle by se celý svět okamžitě propadl do nicoty. Bůh ale tvoří tak, že dává skutečné bytí, že věci a síly, které vycházejí z jeho rukou, jsou skutečně samy sebou a nejsou jen loutkami. Bůh netvoří ze sebe, ale z ničeho, takže věci, které vycházejí z jeho rukou a stále v nich spočívají, mají svou vlastní energii a nezávislost. Paradoxně můžeme říct, že Boží stvoření má jakousi závislou nezávislost - jen díky tomu, že je stvoření závislé na Bohu, je na něm nezávislé. Jakákoliv jiná závislost umenšuje autonomii - závislost na Bohu ji zvětšuje (pojem "závislost" zde užívam pochopitelně pokaždé v pozměněném smyslu). V oblasti stvořených duchů se to pak ukazuje ještě jasněji - jen Bůh je dárcem skutečné svobody. Čím většího otce je někdo synem, tím méně je tatínkovým mazánkem.