Odpověď:

Problém není v tom, že by pisatel opomněl synagogy, pouze v tom, že synagogy nejsou chrámy. Jediným chrámem Izraele byl chrám v Jeruzalémě, tedy pouze na tomto místě se mohly přinášet oběti. Synagogy byly „pouze“ modlitebny, nepřinášely se tam oběti, ale Židé zde naslouchali Písmu. Kdybych měl přirovnat synagogální bohoslužbu k našemu chápání, pak v synagoze se věřící Židé účastnili „bohoslužby slova“ – naslouchali čtení z Tóry (knih Mojžíšových) a z Proroků, kázání, zpívali žalmy a přednášeli modlitby. Oběť přinášeli kněží v chrámu. Z tohoto důvodu je pochopitelný tragický dosah faktu, že Jeruzalémský chrám byl a je zničen, Židé nemohou přinášet oběť.
Ježíš sám předpovídá zničení chrámu (Mt 24, 2; Mk 13, 2; Lk 21, 6) a autor listu Židům zdůvodňuje i konec starozákonních obětí (Žd 9): jedinou a stále platnou obětí Nové Smlouvy je Kristus na kříži. Už není třeba přinášet jiné oběti, Ježíš sám sebe přinesl v oběť jednou pro vždy. Naše bohoslužba oběti při mši sv. proto není opakováním Kristovy oběti na kříži, ale jejím zpřítomněním. Ježíš udělal ze své strany vše, zemřel za každého člověka, teď je řada na nás, abychom do jeho oběti vstoupili my, přihlásili se k ní sami za sebe. To se právě uskutečňuje při mši sv.