Odpověď:

Principielně se dá říci, že prvním a nejdůležitějším kritériem pro začlenění do řádu je Boží povolání. Člověk, který se chce stát řeholníkem, musí v sobě toto povolání pocítit. Dalším kritériem je, aby byl schopen unést všechny povinnosti vyplývající z povolání a dané spirituality (zaměření řádu). Proto není možné za členy řádu přijmout mentálně postižené a duševně nemocné (na druhou stranu řády, věnující se péči o nemocné, se o tyto lidi starají, aniž by byli členy řádu). Co se týče tělesného postižení: záleží na konkrétním řádu a míře postižení. Překážka to není. Kandidát si musí uvědomit, že řeholní společenství klade na své členy nemalé nároky, jak duchovní, tak psychické a fyzické. Není to úkryt před světem nebo příležitost osobní realizace. Pokud ovšem je povolání do dané řehole evidentní, tak bych v tom neviděl žádný problém.