Datum vložení: 8.12.2003
Evangelium vylučuje, že by k Bohu mohla být jiná cesta než skrze Ježíše Krista. Mimo Krista ovšem znamená neprocházející přes něj. (Jan 10;9). Navíc obavy o umenšení Boží velikosti nejsou na místě, protože jeho slávu nemůže nic zastínit. A tak je rozdělování zbožnosti chybné, neboť obojí jsou k prospěchu – ať již jako prostředek či cíl. Zanedbávání a opomíjení úlohy Panny Marie je výrazem protestantského biblicismu kvůli řídkým zmínkám v evangeliích. To může být dáno i sekundárním důvodem z ohledu na pohanské představy pohlavní dvojice božstva. Ke smyslu růžence jako rozjímání o Kristu bych doporučil 872 anebo z knihy „Naše cesta do katolické církve“ (Triality) krásný výrok: Lukáš 1; 18 přece říká, že od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení – modlitbou růžence se naplňují slova Písma!
Mariino mateřství nám přiblížilo Boží Slovo. Mariin život nám ukazuje dokonalou realizaci Boží milosti v člověku – ona zpřítomňuje naprostou pokoru a důvěru, která vede do Božího království. Je osoba, na kterou sestoupil v plnosti Duch svatý; jakou váhu má tedy asi její přímluva... A vůbec celý její život je protkán vylitím Ducha – když dává souhlas se vtělením; když hovoří s Alžbětou a raduje se v jejím lůnu Jan; když přichází do chrámu spolu s Annou a Simeonem; když se přimlouvá v Káně; když stojí pod křížem (Jan 19; 26); když se modlí ve večeřadle. Vždyť ani Bůh ji od svého spásného působení neodloučil a její vztah neredukoval na tělesné mateřství, tím méně to můžeme učinit my.
Otázka:
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, na základě čeho je v katolické církvi tolik vyvyšovaná Panna Marie? Byl jsem přítomen na několika mších svatých a někdy mi připadalo, jako by snad byla Panna Marie důležitější než Ježíš. Slyšel jsem před vlastním začátkem mše svaté také přítomné věřící, jak se modlí k Marii. Je to správné? Není tím jediným, ke komu se máme modlit Bůh, ke kterému se, jak je psáno, dostaneme pouze prostřednictvím Syna Jeho, tedy Pána Ježíše Krista? Děkuji za odpověď, opravdu mi to není příliš jasné a nerad vyvozuji závěry bez vyslechnutí někoho povolanějšího. Pán s vámi, V.N.Odpověď:
Úcta, kterou projevují křesťané Kristově Matce, je odlišná od klanění prokazovaného Bohu. Toto rozlišení je známé a opakované; ovšem modlitba se může jevit jako obdobná žádost „nebeským bytostem“. V případě Panny Marie a svatých je výrazem úcty a žádosti o přímluvu u jediného Prostředníka (1 Tim 2;5). Boží Matka je tedy zastánkyní a orodovnicí, jak ostatně vyjadřují i známé modlitby. Otázku, zda tzv. mariánská úcta neoslabuje a neodvádí víru od Božího Syna, můžeme zodpovědět jednoduchým poukazem na nejhorlivější světce a hrdinské následovníky evangelia – všichni chovali velkou úctu k Bohorodičce, která tím pádem od pravé víry neodvádí.Evangelium vylučuje, že by k Bohu mohla být jiná cesta než skrze Ježíše Krista. Mimo Krista ovšem znamená neprocházející přes něj. (Jan 10;9). Navíc obavy o umenšení Boží velikosti nejsou na místě, protože jeho slávu nemůže nic zastínit. A tak je rozdělování zbožnosti chybné, neboť obojí jsou k prospěchu – ať již jako prostředek či cíl. Zanedbávání a opomíjení úlohy Panny Marie je výrazem protestantského biblicismu kvůli řídkým zmínkám v evangeliích. To může být dáno i sekundárním důvodem z ohledu na pohanské představy pohlavní dvojice božstva. Ke smyslu růžence jako rozjímání o Kristu bych doporučil 872 anebo z knihy „Naše cesta do katolické církve“ (Triality) krásný výrok: Lukáš 1; 18 přece říká, že od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení – modlitbou růžence se naplňují slova Písma!
Mariino mateřství nám přiblížilo Boží Slovo. Mariin život nám ukazuje dokonalou realizaci Boží milosti v člověku – ona zpřítomňuje naprostou pokoru a důvěru, která vede do Božího království. Je osoba, na kterou sestoupil v plnosti Duch svatý; jakou váhu má tedy asi její přímluva... A vůbec celý její život je protkán vylitím Ducha – když dává souhlas se vtělením; když hovoří s Alžbětou a raduje se v jejím lůnu Jan; když přichází do chrámu spolu s Annou a Simeonem; když se přimlouvá v Káně; když stojí pod křížem (Jan 19; 26); když se modlí ve večeřadle. Vždyť ani Bůh ji od svého spásného působení neodloučil a její vztah neredukoval na tělesné mateřství, tím méně to můžeme učinit my.
Na otázku odpověděl:
Marek Slatinský
