Odpověď:

Slovo "psychotropní" se většinou používá ve spojeních psychotropní látky nebo léky, našel jsem i spojení "psychotropní šamanismus". Co se týče hudby, asi máte na mysly ten okruh žánrů, kterému se říká někdy hudba relaxační, meditační nebo (což je nejméně přesné) hudba new age. Nejsem odborníkem na působení takovéto (nebo jakékoli jiné) hudby na člověka. Určitě by měl k tématu co říci napříkald nějaký muzikoterapeut, na druhou stranu se často (v křesťanských kruzích až přehnaně často) mluví o škodlivém vlivu tzv. new age hudby na člověka. Otázka ovšem je, co přesně do tohoto žánru počítáme. Slovní spojení "new age" (jako vymezení jakéhosi nového náboženství, které má přijít ve znamení Vodnáře a které by mělo vytlačit křesťanství - náboženství Ryby) bylo strašákem křesťanů především před zhruba deseti lety. Od té doby mám pocit, že móda new age mizí a že dnes už je toto spojení dost vyprázdněným pojmem.

Co se týče "new age" jako hudebního žánru, jde o označení ještě prázdnější. Například v rámci prestižních amerických hudebních cen Grammy se do žánrové škatulky "new age" vešla loni nominovaná křesťanská zpěvačka Máire Brennan (protože zpívá táhlé, jakoby meditační písně), letošní držitel této ceny Pat Metheny (jazzový kytarista, který na svém novém albu shodou okolností hraje pomalé instrumentálky) a další, které bych z nějakého inklinování k new age jako novému náboženství ani náhodou nepodezíral. Jde prostě o zavádějící označení hudebního žánru, do kterého se vejde prakticky jakákoli pomalá hudba.

Zpěvačka Enya vyrůstala v tradiční irské (katolické) rodině, je to mimochodem sestra zmíněné otevřeně křesťanské zpěvačky Máire Brennan. Sama Enya působila několik let v rodinné kapele Clannad, která se věnuje průnikům irské lidové hudby do hudby populární. Projekt The Celts z roku 1986 byl prvním Enyiným sólovým počinem. Šlo o hudbu k dokumentárnímu televiznímu seriálu o historii Keltů, tedy o hudbu ovlivněnou tradiční irskou hudbou a sloužící pouze jako podkres k filmu. Takto ji musíme vnímat. V žádném případě bych Enyu neobviňoval z toho, že svou hudbou chce nějak negativně působit na naše myšlení. Jde prostě o velmi specifický přístup k hudebním tradicím vlastního národa, kombinovaný s popem a třeba s troškou klasiky.

Mimochodem – a v tom se mnou klidně můžete polemizovat – pokud je člověk dost silný a zakotvený, stěží jej může nějaká hudba sama o sobě ovlivňovat. V tom bychom té hudbě museli trošku pomoci.

Autor je hudební redaktor Radia Proglas