Odpověď:

Smíření s Bohem není jen otázkou vyznání hříchů v kostele. Nýbrž se jedná o celek, který vytváří obrácení (odvrácení od světského egoismu a při-vrácení se k nadpřirozenému povolání). Člověk nejprve poznáním zjišťuje nesprávnost svého činu a vidí sebe jako viníka, v lítosti pak výslovně zamítá spáchanou nepravost, a konečně usiluje napravit způsobené zlo či vyrovnat škodu. Kdo se od Boha vzdálil, cítí se vnitřně puzený ke smíření. A pohnut upřímnou lítostí nechce pokání přejít, nýbrž přistupuje k němu i ve společenském rozměru. Proto dokonalé obrácení vychází z nitra, až následně k němu přistupuje obřad „návratu“.

Smírné oběti sice zanikly zničením Jeruzalemského chrámu, ale zůstal „den smíření“ (podle Lv 23; 27). Jedná se o nejposvátnější svátek, známý i jako „Den“ anebo pod jeho hebrejským názvem „Jom kippur“. Po Novém roce (slaveném 1. a 2. tišri) následuje perioda pokání až do Dne smíření (10. tišri). Ten spojuje slavnost s přísným (24hodinovým) postem, kdy se modlitbami v synagoze židé dovolávají Božího odpuštění.