Odpověď:

Na tuto námitku lze reagovat odkazem na skutečnost, která není mnohdy v souladu s iluzorními představami některých lidí vně i uvnitř církve o tom, co se vlastně dělo po roce '89. Církev se ocitla v situaci velkých vnitřních změn, které v ní přirozeně odrážely změny celé společnosti. Vezměte si jako příklad, kolik bylo před rokem 1989 biskupů, řeholní společenství byla zakázána či nemohla veřejně působit, církvi byl zabaven majetek apod. To, co se dělo v 90. letech, byla obnova církve u nás, do čela diecézí byli jmenováni noví pastýři, kteří začali obnovovat církevní život na místních úrovních, začaly opravy kostelů a církevních budov, na mnoha místech se začala formovat církevní společenstvi, která byla potlačena, stejně tak řeholní komunity se začínaly učit žít ne-skrytě. Kdo očekával, že v této obrodné fázi života naší církve v Čechách bude církev zvláštním způsobem aktivní navenek a najednou prostoupí celou společnost, byl odtržen od reality, která probíhala. Neboť doba, kdy by církev měla a mohla více působit navenek, nastává právě nyní, kdy se její vnitřní život stabilizoval.